Hledáme vojáky, kteří sloužili vojnu v Žamberku v roce 1984 až 1986 - web pro nalezení kolegů vojáků, kteří byli na vojně
u VÚ 3607 (dříve VÚ 8228), 17. dělostřelecký oddíl, 7. dělostřelecká divize, 71. kanonová dělostřelecká brigáda, Orlická kasárna




Aktuality, jak byl kdo kdy nalezen: http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1301/aktuality


Navštivte i naše stránky na Facebooku https://www.facebook.com/orlicke.kasarny.zamberk,
jsou přístupné volně, není k tomu potřeba mít registraci, najdete tam i jiné informace, fotky a zajímavosti než na tomto webu.

Vzpomínky a příhody z vojny 1

3. března 2013 v 12:21 | Bývalí vojáci |  Vojáci základní služby
1. Jaromír Čulík a Roman Večeřa - kvůli jedné noci v zadržovací vazbě šli do civilu až dva týdny po nás, protože nejdřív čekali na datum 1.4., od kterého se počítaly odsezené dny plus ten odsezený den a tak šli do civilu až 2. dubna.

2. Ladislav Cejnek - to byl asi nejtrestanější voják v Žamberku v letech 1984 až 1986.

3. Martinka - měl hrozně slabý hlásek, když ho vyhlašovali, tak se ozval slabým hláskem: "tu" a velitel na to: "Martinka hlásnějšie!" a on se tím slabým hláskem snažil zakřičet, ale ozvalo jen o trochu silnější: "tu do pi.i!!!"

4. Vzpomínáte si jak každý den byla rozcvička na hudbu, která byla přehrávaná z nějakého kotoučového magnetofonu a 2 roky každý den jsme slyšeli naprosto stejné písničky ve stejném pořadí? To bylo psycho. Byly tam skladby např. od Jiřího Schelingra - Sim-sala-bim z roku 1975 a od Olympicu z roku 1980 - Vlak co nikde nestaví. Dále tam byla skladba od Miroslava Žbirky - 22 dní, Věra Špinarová - Bílá Jawa 250, Jiří Schelinger - Jahody mražený a Petr Spálený - Zdeněk Rytíř - Dítě štěstěny.

5. Velká akce byla Spartakiáda 1985 v Praze na Strahově - http://www.youtube.com/watch?v=b84RmTTkc2M

6. Pplk. Horák byl asi nejstarší lampasák u útvaru, nikomu neublížil, velel zpětnému odřadu, byl sice malé postavy, vypadal trochu jak Louis de Funès, ale uměl takřvát, že šel z něho strach, proto měl také přezdívku Rámus.

7. Npor. Kadlec byl velitel KŘK (krátkodobý řidičský kurs) - jeden z mála normálních vojáků z povolání.

8. Mjr. Lavička byl velmi přísný a dokázal být hodně nepříjemný.

9. Mjr. Pospíšil - politruk, zvaný "rakovina", velmi nepříjemný lampasák.

10. Npor. Pastor měřil přes dva metry a ppor. Pastorek asi metr šedesát - jejich výšky odpovídaly hodnostem. Byli kamarádi a tak často šli někam spolu, byl to super pohled na 2 postavy, mezi kterými byl výškový rozdíl půl metru.

11. Mjr. Exler, z kontrarozvědky byl prý dobrý chlap, na cvičení se mu líbilo ve spojařském autě, protože tam bylo teplo ale dožadoval se aby se topilo ještě víc, protože nestíhal sušit nasbírané houby.

12. Kpt. Felcman, náčelník topo, prý nebyl olíben.

13. Když přijel mrňavý gmjr. Roule, lezli někteří strachy z VZ oknem, aby je neviděl.

14. Otec por. Čermáka - velitele BzPz (baterie zvukoměrného průzkumu) byl mjr. Čermák, sloužil na štábu, byl vášnivý kuřák, dělal na tajné spisovně a říkalo se mu Kotel.

15. Burietta dělal něco jako doručovatele, protože byl i v civilu byl pošťák.

16. Protože Roman Večeřa jezdil s Tatrou 805, které se říkalo kačena, dostal Roman podobnou přezdívku "Kachna".

17. Houfnice Pion byla tak velká, že při nakládání v Žamberku z boční rampy se vagon roztrhl a muselo se přejet na čelní rampu.

18. Náčelník přes sport se jmenoval kpt. Komůrka (vysoký, tmavé vlasy, knír jako cirkusák).

19. Major Ing. Lavička to dotáhl na generálmajora a ředitele personální sekce ministerstva obrany ČR, viz http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=9269 a http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=6815.

20. Náčelník zdravotnické služby byl kpt. Malina.

21. Jednou v zimě, když byl celý buzerák (nástupiště) pokrytý ledem, nařídil plk. Šustr, aby byl buzerák a cesta okolo bez ledu. Vojáci tedy dostali krumpáče a lopaty a snažili se led odstranit. Když ale Šustr uviděl, jak voják bouchá krumpáčem do ledu, zařval: "Kdo velí tomuto vojákovi?" Ozval se nějaký lampasák a Šustr na něj řval: "Soudruhu nadporučíku, proč tady ten voják rozbíjí ten asfalt?"

22. KŘK na Tatry probíhal tak, že nás posadili do Tatry 813 - raketometu a hned jsme řídili do Pardubic, zabily se tím 2 mouchy jednou ranou, protože jsme zároveň takto převáželi raketomety, uložené v NZ (nedoknutelné zásoby). Můj raketomet nedržel volnoběh, což jsem zjistil až před první prudkou zatáčkou, kdy zhasl motor. Řekl jsem si, že napřed vyberu zatáčku a potom motor nastartuji. Jenže dvě řiditelné nápravy u dvacetitunového kolosu opravdu nešlo utáhnout bez posilovače a tak nezbylo než brzdit. Ty brzdy ale taky nebyly nějak super, navíc rakotomet už byl pravými koly na krajnici a pak se ozvalo pár ran a zahlédl jsem letět pár bílých předmětů. Ptám se spolujezdce - velitele vozu Jozefa Blahušiaka - co to bylo? A on - to nic, to byly jen patníky. Vylezli jsme ven, raketomet měl jen malinko odřenou barvu a u silnice chybělo asi pět silných betonových patníků, spojených tlustým ocelovým lanem, které odskákaly jak sirky. Tak jsme couvli a jelo se dál.

23. Vojín Balog (hodně opálený) jezdil s OT 810 (hakl), jednou se mu podařilo projet zdí v autoparku.

24. Nadrotmistrovi Gyenovi se říkalo stříbrný generál.

25. Zdeněk Novotný (přezdívka Kuzma, vysoký hubený blonďák) chodil všude pozdě, věčně neupravený, byl řidič Praga V3S a při přípravě na cvičení Štít 1984 někde u Rokytnice se stalo, že tam ztratil samopal. Nechal totiž samopal položený na blatníku vétřiesky. Druhý den přijel někdo s traktorem a samopal dovezl, že si ho tam někdo zapomněl.

26. S prádlem na výměnu do prádelny do Letohradu se většinou jezdilo s UAZem. Jednou nás ale poslali s Tatrou 813. Odevzdali jsme v prádelně špinavé prádlo, vyzvedli čisté a šli jsme do hospody. Tam jsme vypili každý asi 10 piv včetně mě, jako řidiče. Když jsme vyšli ven, říkám - sakra, my jsme tady Tatrou, no co naděláme, jedeme. Při projíždění ulicemi se najednou ozvala hrozná rána z pravé strany, všichni ohnuli hlavy, vysypalo se boční sklo. Nechápali jsme co to bylo, až pak jsme si všimli, že na jednom domě bylo lešení, z něj trčela neoznačená trubka a do té jsme vrazili. Po příjezdu do kasáren jsme navštívili halu s NZ, vyndali tam okno z uložené Tatry, nasadili místo rozbitého okna a bylo to vyřešené, nikdo na nic nepřišel.

27. Někdy vznikala nedorozumění díky jazykové bariéře. Při jednom PHD (parko hospodářský den - v podstatě sobotní úklid) nám velel ppor. Pastorek. Uklízeli jsme buzerák a okolí, on přišel a říká: "Pozbierajte tie konáre!" Tak jsme posbírali všechny vajgly, on zase šel okolo a říká: "Povedal som pozbierajte tie konáre!" Tak si říkáme vajgle to asi nebyly, asi myslel to listí. Tak jsme uklidili listí a za chvíli se ozval řev: "Robíte si zo mňa srandu? Povedal som pozbierajte tie konáre!!!" A my: "Co to jsou ty konáre?" "No predsa větve!"

28. Díky tomu, že 24. - 28. března 1986 se konal 17. sjezd KSČ a byly obavy, aby propuštění vojáci nenarušovali průběh sjezdu, pustili nás o týden dříve, místo 26. března už 19. března 1986. Evidentně jsme to ještě 49 dní před civilem nevěděli, viz: http://nd06.jxs.cz/701/184/466c4b9683_91021739_o2.jpg

29. Mjr. Lavička jednou prohlásil jako DVT na schodech do jídelny: "Není věcí chtění vojáka, ve které ruce má příbor!"

30. Za účelem nácviku na Spartakiádu jsme byli nějakou dobu i u VÚ Most.

31. Roman Vyoral měl walkman a poslouchal metal, hlavně Judas Priest.

32. Pro plížení v terénu byl povel: "Plížením, plazením vpřed!" Vojín Putnoky si z toho udělal: "Plížom, plážom!"

33. Byli jsme na několika vojenských cvičeních, například Štít 84, dále ve vojenském výcvikovém prostoru Doupov, Červená voda, Libavá, Brdy a Dobrá Voda.

34. Vojta Dostál (Čedič), uměl krásně kreslit, kreslil pohledy a jiné věci. Mězi jeho oblíbená slova patřily slova čedič, mrkev a krmelec. Protože obdivoval horninu čedič, měl podle toho přezdívku Čedič.

35. Roman Večeřa nafotil fotky díky tomu, že měl foťák schovaný na PVS (politickovýchovná světnice - společenská místnost s TV) za nástěnkou.

36. Milan Parma - chemik a instruktor v KŘK, byl to náš mazák (šel do civilu na jaře 1985) byl celkem fajn.

37. Jednou jsme potřebovali propašovat do baráku litr rumu. Bránou to samozřejmě nešlo, tak jsme flašku hodili přes plot a pak ji vytahovali na provázku. Provázek to ale nevydržel, flaška se utrhla a rozbila a tak se chvíli okolo baráku linula krásná vůně rumu.

38. Aleš Nýč zná Chmelaře, Stuchlíka, Šlégra - s ním se chodil během parkohospodářského dne zašívat a spát do jeho haklu (OT 810), zná Suchomela, Stříteckého, Hradila a Basmana (tak se říkalo Masmanidisovi). Byl u ztráty samopalu Zdeňka Novotného (Kuzma) na Štítu. Jezdil se štábákem a jeho velitel vozu byl chvíli tehdy ještě kapitán Lavička. S Janem Dvořákem z prvního oddílu, leželi vedle sebe na regále rok a byla s ním neskutečná sranda.

39. K dobrým lampasákům patřili kpt. Průcha, který byl náčelník autoslužby a kpt. Šponar. Jednou se ptali vojáků na jakémsi školení v kinosále, proč jim říkáme lampasáci, že lampasy mají jen generálové a že oni mají všivky. Na to jim Pavel Polanský hbitě odpověděl: "Tak jste všiváci!"

40. Na letohradské diskotéce se v sobotu časně ráno poprali tajemník Městského úřadu v Žamberku Ivan Prchal (dříve ppor. Ivan Prchal) a místostarosta města Petr Novotný. Ten skončil po incidentu v nemocnici. Kdo koho napadl, vyšetřuje policie. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/stret-mezi-zastupci-mesta-zamberk-skoncil-v-nemocnici-pp5-/krimi.aspx?c=A130122_132731_pardubice-zpravy_pri

41. Ivo Bachorec byl jeden z nejlepších řidičů, uměl s dělem nebo podvalníkem procouvat celý autopark na naši odstavnou plochu dvěma zatáčkami a ještě do kopce.

42. Luboš Chaloupka měl na parkovišti Trabanta a když měl vycházku, sedl do něj a jel domů. Z domů pak vozil nebo mu posílali uzené maso, klobásky, škvarky, jitrnice a jiné dobroty z domácí zabijačky. Vymyslel, jak na pokoji uvařit pudink. U jeho i mé Tatry jsme vystěhovali jednu ze dvou bočních schránek na nářadí a nacpali jsme tam konzervy, nádobí, mouku, cukr, pudinky, polívky, zkrátka různé potraviny a ingredience. Na cvičení jsme pak rozdělali oheň a vařili jsme si různá teplá jídla, která polní kuchyně nenabízela, viz zde http://nd06.jxs.cz/394/503/073b9ab620_91018374_o2.jpg a zde http://nd06.jxs.cz/526/950/85ecae3bdf_91018417_o2.jpg a to včetně našeho oblíbeného pudinku, do kterého jsme si nasbírali v lese borůvky. Často jsem si ale představoval, kdyby například plk. Šustr viděl, co vozíme v levých schránkách na nářadí.

43. Jedna z věcí, co Čedič (Vojta Dostál) vyrobil, byl ručně malovaný diplom za alkoholismus, viz http://nd06.jxs.cz/141/998/4ee2d9682e_91189937_u.jpg. Aleš Nýč ho má dodnes doma. Čedič také maloval vojákům vycházkové knížky s třídnostmi a hospodský pak vojákům potvrzoval, kolik toho vypili. Na trojku třídnost musel voják vypít deset piv nebo panáků, na dvojku patnáct a na jedničku dvacet.

44. Ing. Miloslav Šustr v roce 2005 - Náčelník oddělení veřejných zakázek Ministerstva obrany - tel. 973 231 281

45. Npor. Kuděla ve výcvikovém prostoru nedaleko Žamberku při nácviku se samohybnými minomety 2S4 Tjulpan měl prst na hraně otvoru poklopu minometu právě ve chvíli, když poklop spadl a tím mu usekl jeden článek prstu. Vojín Jaroslav Petrovič, kterému amputovaný článek prstu spadl pod nohy mu řekl: "Já vám ten prst přinesu soudruhu nadporučíku." A on na to: "Nechte ho být, vždyť jich mám ještě dost."

46. Martin Štourač a Pavel Ryšavý také strávili v kasárnách o 2 týdny déle.

47. Vojta Dostál - Čedič po vojně pracoval v Litomyšli. Jirka Genkov Čediče i navštívil, dělal kulturního pracovníka ve Smetanově domě v Litomyšli a byl stejný recesista jako na vojně.

48. Četař absolvent Čermák byl takový kliďas z Moravy, rozuměl si s námi záklaďáky.

49. Jiří Genkov bydlí stále na karlovarsku, kousek od Doupova, rok po vojně měl šok, kydž uviděl v místní hospodě celé velení včetně Lavičky. Ve Vojkovicích se dřív vagónovalo.

50. V roce 1991 odvezl kpt. Fabián 3 nejlepší spojařské Tatry 805 (kačeny), které se v Žamberku nacházely, do vojenského historického muzea - depozitu v Praze - Kbelích. Měly by tm být vystaveny jako exponáty a měly by sloužit i pro natáčení filmů. Zbytek kačen skončil ve šrotu. Hakly se tehdy odvezly na Slovensko, také většinou do šrotu, ale některé se dostaly na kšeft zpět do Česka (1 ks cca za tehdy celkem vysokou cenu 5.000,- Kčs) a stály v té době dlouho v bazaru v Kostelci nad Orlicí.

51. Romolo Cicutto často chodil na bránu dělat dozorčího vchodu s Vladimírem Zábojníkem, který musel kanady dávat do vedlejší místnosti, protože mu hodně páchly nohy. Později dostal úlevu, že mohl nosit polobotky.

52. Jiří Novák sloužil u minometů a věčně nic nestíhal.

53. Miroslav Štefanič byl náš mazák z východního Slovenska. Když se vrátil z hospody, vždycky strašně křičel a šel z něho strach. Ve skutečnosti měl ale dobrou povahu, uměl pomoci i poradit. Čedičovi při odchodu do civilu slíbil, že mu pošle balík. Balík pak Čedičovi opravdu přišel, byl obrovský a těžký, kromě spousty klobásek v něm Čedič našel i plechové konzervy. Čedič myslel, že je to jídlo, ale po otevření zjistil, že byl v plechovkách tvrdý alkohol a tak bylo na Čedičově
pokoji velmi veselo.

54. Petr Šrom byl z neznámého důvodu podezřelý z krádeže dvou granátů z muničního skladu v Týništi. Když jel na poslední dovolenou, tak ho vojenská kontrarozvědka (kontráši) chytli před nádražím, ještě než stačil odjet a odvezli ho zpátky do kasáren k osobní prohlídce, jestli ty granáty nepašuje v trenkách. Následně u něj objevili fotografie o nichž naznali, že jsou závadné a mohly by padnout do rukou imperialistických nepřátel. Byli asi ze dvou obranných granátů,
ztracených před sjezdem KSČ dost nervozní. Ještě několik měsíců po odchodu do civilu se musel dostavit na vojenskou prokuraturu do Hradce Králové k výslechu. Tak po těch granátech ti "kluci vojenský" toužili. Myslí si, že má někdo dodnes na stole dvě originální těžítka. Petr Šrom byl celý druhý rok ve stolárně na RTZ (rota týlového zabezpečení) a tím pro něj klasická vojna typu ze služby do služby přestala existovat. UAZa mu sebrali a dostal Tatru 148 v NZ (nedotknutelné zásoby). S tou vyjel asi dvakrát a jeden výjezd na nějaký poplach o půlnoci do muničního skladu v Týništi měl za následek výše uvedenou příhodu.

55. Pavel Keller narukoval 3. 10. 1983 do Hranic na Moravě. Po 14 dnech byl převelen do Žamberka společně s Václavem Karkošem (byl z Hrádku u Rokycan a měl hotelovou školu v Karlových Varech) a s několika dalšími vojáky, přivítal je kpt. Rumlena. Přísahu již měl v Žamberku, i část přijímače. Nejprve byl spojař, pak byl na kuchařském kurzu v Kaplicích s Václavem Karkošem. Po návratu byl s Václavem Karkošem ve VZK (vojenská závodní kuchyně - důstojnická jídelna, čili místo, kde bylo jídlo jídlem). Poté dělal strážného v Týništi a na cvičení Štít 84 byl Pavel Keller s 1. DO jako obsluha Pionu. Poslední rok byl výstrojní skladník společně s prap. Vrbou a kpt. Šimkem.

56. Dřívější velitel 1. dělostřeleckého oddílu kpt. Kovařík byl štíhlý, vysoký, uřvaný a vzteklý. Jeho zástupce byl Prchal. Kovařík měl problémy s nadřízenými za hrubé chování k vojákům. Dokonce dostal kázeňský trest za chování k vojákům a byl převelen. Jeho žena npor. Kovaříková pracovala na štábu, takže běhala po štábu a prý také za vojáky.

57. Do Žamberka se prý dostali většinou lampasáci s nějakým škraloupem nebo za trest.

58. Plk. Šustr svým chováním, ale především svou fanatičností dokázal realizovat vše, co vymyslel, byl to velmi oddaný důstojník, tělem i duší. Taliban by ho opěvoval. Traduje se, že se mu doma musela hlásit vojenským způsobem manželka i děti, když přišel domů.
Báli se ho i jeho podřízení na štábu. My záklaďáci jsme se ho báli i potkat, protože si vždycky na každém našel nějakou záminku, aby ho mohl buzerovat. Kpt. Lavička byl v přísnosti jeho vzorný a velmi učenlivý žák.

59. Šustr, když byl ještě podplukovník, měl pod sklem na stole napsané: "Pokud nejsem generálem, můj život nemá smysl."

60. Petr Negutz topil v kotelně a vyznamenal se tam tím, že v kotelně choval králíky - činčily velké.

61. Keller, Negutz, Malý, Udvary (a asi i Miroslav Dvořák), nadsluhovali na podzim 1985 v Jíncích, ve vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Brdy v prostoru Kolvína, byl to masakr, protože tam bylo 60 basmanů z celého západního vojenského okruhu.

62. Kpt. Pleva měl na starost chemický sklad, jako masky, protichemické oděvy a pláštěnky (atombordel).

63. Prap. Miroslav Vrba ve výstrojním skladu neustále posiloval.

64. Pavel Keller s kamarády ve výstrojním skladu popíjel víno, které tam vyráběl. Ovoce, které na to používal, sklízeli na lampasáckých zahrádkách pod kasárnami. Dokonale jim tenkrát sklidili jahody, rybíz a angrešt. A Negutz i zeleninu.

65. Jednou na Štítu na nějakém nástupu začal plk. Šustr řvát: "Máme tady mezi námi ženu, je to desátník Nožička! Desátník Nožička, příslušnice ROT, vystupte!" Někteří nechápali o co jde, ukázalo se že Nožička si dal do ucha náušnici. Šustr ho na místě degradoval. (Je možné, že se nejmenoval Nožička, ale Pacička.)

66. Naši mazáci nám vyprávěli historku, že jednou ráno přijelo na buzerák pekařské auto - skříňový Robur, za sebou táhl dělo a řidič říká "Tohle jste si asi někde zapoměli, tak vám to vezeme."

67. Napsal mi právě nějaký voják, který byl v Žamberku v roce 1990 až 1992, že zástupce velitele útvaru byl tehdy Lavička a měl přezdívku Guma, Malina měl přezdívku Acylpyrin, Horák byl velitel první baterie a říkali mu Rámus. To sedí, že?

68. Ladislav Hoza sloužil v roce 1983 až 1985, první rok byl řidič Pragy V3S - jezdil s výkonným praporčíkem (výkoňák) a druhý rok byl řidič sanity UAZ 452 a sloužil na ošetřovně s Jardou Plškem a "špagátem" Vlastou Hřebenem.

69. Našel jsem na Facebooku Roberta Putnokyho - https://www.facebook.com/robert.putnoky.5?ref=ts&fref=ts
ale ani na opakovanou zprávu nereaguje, přidání do přátel odmítl, jestli někdo chce, tak to s ním může ještě zkusit.

70. Kapitán Malina si chodil dost pravidelně pro prášky do ordinace. Jednu tabletku zapil rumem a pak jsme ho celé dopoledne ani neviděli.

71. Když nastoupili vojáci (nástupní termín podzim 1983) do přijímače, tak hned druhý den v noci byl nástup na "buzerák". Major Bartoš (v té době kapitán) si stoupnul před všechny jednotky a řval: "Nikde není lahvové pivo, jděte na druhý oddíl, tam ho mají." Bylo to v období, kdy nikde v obchodech nebylo lahvové pivo. Jenže kotelníci měli za plotem "Pionýra" a to pivo si vozili.

72. Petr Negutz (Negy) byl prý politicky nevyhovující, proto byl většinou kuchyňská směna a zauhlovač kotelny.

73. Luboš Chaloupka měl jednou nějaký problém s jeho Trabantem, zaparkovaným na parkovišti před kasárnami a tak s Milošem Dvořáčkem skočili navečer přes plot a začali Trabanta opravovat. V tom šel okolo kpt. Ruml a začal řvát. Vojáci se už viděli v base, ale on řval ne kvůli opuštění posádky, ale že nebyli na povinném sledování televizních novin.

74. V Žamberku byl kapitán Čůčo a dělal pyrotechnika, byl to dobrý chlápek. Byl s nadsluhujícími vojáky i na Kolvíně. Jednou byly nějaké prověrky, bylo to na podzim a Petr Negutz měl jet na dovolenou, ale měl ji napsanou až od deseti večer a vlak mu jel už v osm hodin, tak si řekl že zmizí dřív. Utíkal s taškou s civilem, všude byla mlha a najednou před ním stál Čůčo a zeptal se ho, jestli neví, kde se dá přelézt plot, tak ho vzal s sebou ke smeťáku, Čůčo mu pomohl přes plot, hodil mu tašku, pak Negy pomohl jemu na druhé straně a utíkali spolu na vlak.

75. Už jsme zde zmiňovali, že vojín Negutz choval v kotelně činčily. Trumfl ho ale jistý Karpenko, jeho zobák, který v kotelně, v násypce na popel choval prase.

76. Vojín Komorník byl v Žamberku na vojně asi 6 let, ještě když jsme šli do civilu, tak to měl za hodně.

77. Jožka Hanzel z Horního Slavkova, ten byl na vojně 4 roky a pak šel na nábor. Ale byl to dobrý kluk. Také dělal spojaře na 1. oddílu. Jednou s ním šel Petr Negutz na vycházku. To byl na vojně asi 3 měsíce, dali si pár piv, Petr asi deset, Jožka asi osm. Deveťákovi Jožka řekl, že měl 4 piva, tak ho poslali na vyšetření na ošetřovnu a Petra jako mladého na pokoj. Petr to ale cítil jako křivdu, tak se vrátil k deveťákovi ještě dvakrát, ať Jožku pustí, nakonec ho deveťák poslal taky na ošetřovnu a to už začínalo působit to množství rychle vypitého piva. Když mu špagát, co měl službu, řekl ať zavře oči a přejde po čáře - spoji na linu na podlaze, ochotně poslechl, ale promile udělaly své, pád se nedal zadržet, povalil skříňku s léky a za chvíli už bručel s Hanzelem v base. Ráno se mělo jet na cvičení a dva spojaři byli v base a ještě nametení, to byla sranda.

78. Miro Raus byl někde od Velkého Krtíše, ze stejné vesnice byl i Jula Gašpar. Miro byl východňár, neuměl ani slovo česky ani slovensky, mluvil jen východňárským nářečím nebo maďarsky a pořád říkal "ni". Jednou ho Lavička mu na PŠM říkal: "Jsme v Československu, zde jsou dva úřední jazyky. Zápor se česky řekne "ne" a slovensky "nie". Rozuměl jste mi, vojíne Rausi?" A on na to: "Ni."

79. Luboš Chaloupka pracuje s některými vojáky z povolání nebo některé zná osobně, jako například Prchal, Komůrka a Weigl.

80. Pplk. Španko (říkalo se mu Siux nebo Otěcko) byl něco jako filmový major Terazky. Jeho oblíbená hláška byla: "Čo tuna robítě vojaku? Ako stě to ustrojený?"

81. Četař absolvent Petr Topinka je dnes uznávaný advokát v Praze. Už tenkrát vynikal intelektem a tak byl podezřelý pro lampasáky.

82. Mirek Pospíšil začal jako desátník absolvent a po roce to dotáhl až na vojína absolventa :-) Měl totiž tu smůlu, že byl velitel světnice a že měl na pokoji vojáky bordeláře, ale byl to skvělý kluk, žádný podrazák, byl asi z Veselí na Moravě.

83. Za zmínku stojí pár vojáků mladšího ročníku, například Komárek a Koziel (nástup podzim 1984), ti byli z Orlové a dále třeba Baláž a Daniš, s kterými byla sranda. Baláž si nechal z domova poslat dvoje boxerky a s Danišem se pořád řezali, ale jeden se nikam nehl bez druhého, byli jako siamská dvojčata.

84. V kuchyni byl ve skladu proviantu Vlado Čech, ten byl asi z Veľkého Krtíše, v přijímači spal vedle Negutze. Ten měl tím pádem dobrou známost, nikdy nepoznal, co je hlad.

85. Petr Šrom říká, že Španko - Siux byl docela guma a měl velký strach ze Šustra. Petr na něho ale vzpomíná v dobrém, protože ho vytáhl z basy, když ho tam zavřel Prchal, kterému na rozcvičce řekl, že ty jeho kačáky má v pi.. Byly zrovna nějaké prověrky a Petr vzhledem k tomu, že dělal ve stolárně, musel jít spravovat do koupelny rámy na zrcadla. A Španko se tak bál, že bude mít problém, že ho raději z basy po pár hodinách vytáhl.

86. Karel Chadim měl jednou na cvičení den blbec. Ráno při startu mu spadly klínové řemeny, které mu sehnali v JZD výměnou za dvě kádéčka. Pak jsem jel na pozorovatelnu s jídlem. Když na ni dorazil a otevřel nástavbu, ze stropu visely nudle z hovězí polévky, protože jedna várnice se mu cestou otevřela. Cestou zpět strhnul elektrické vedení pro napájení pozorovatelny. Po příjezdu do autoparku zjistil, že má za kabinou vraženou metrovou dřevěnou tyč od drátové antény
vysílačky Astra. Až v kasárnách se dozvěděl, že jistému radistovi najednou zmizela vysílačka v houští a sluchátka mu málem utrhla uši. Ten den ještě nacouval do stromu a ohnul držák rezervy.

87. Pavel Keller měl jednou stráž a měl hlídat vojína Komorníka, který byl zrovna v base. Byli za autoparkem a Komorník mu najednou řekl: "Jdu do Helvíkovic na pivo." Když Pavel namítl, že je to blbost a že bude průšvih, tak mu řekl, aby tam šel s ním.

88. Jednou měl zase Pavel Keller, který byl poměrně hubený, se Štádlerem, který byl ještě hubenější než Pavel a s Kovaříkem lítačku. Komorník seděl v hospodě a nechtěl zpět do kasáren. Kovařík zavelel: "Chopte se ho!" A Komorník se na Pavla podíval a řekl: "Zkus se mě dotknout!" Nakonec pro něj šla celá hotovost ale dopadli podobně a tak všichni společně čekali, až Komorník dopije a půjde sám zpět do kasáren.

89. Petr Negutz byl na jedné vycházce s Václavem Karkošem v nějakém baru. Vencovi se zalíbily hodinky značky Orient, které měl číšník (takový malý Řek) na ruce a chtěl je od něho koupit a číšník pořád říkal - na to nemáš vojáčku, nakonec řekl sumu - 3000 Kčs (což byla na tu dobu velká částka, víc než 30000 Kč dneska). Venca s ledovým klidem sáhl do kapsy, odpočítal potřebný počet bankovek a řekl mu, ať je sundá. Petr si myslí, že tam ten číšník stojí s vyvalenýma očima
ještě dneska.

90. Kdo znal generálmajora Rouleho a věděl, co to bylo za rapla, tak nemohl uvěřit vlastním očím, když Roule přijel na kontrolu cvičení, někdo zavelel končit, pozor!, všichni stáli jako sochy, bylo absolutní ticho a vojín Kaplan, v montérkách, okousával dál v klidu hovězí kost z vývaru a vůbec si ho nevšímal. Roule byl z toho tak hotový, že ani nemohl promluvit.

91. Kotelník Beliančin věčně řval na PVSce BzPz: "Chlapci, něběhajtě, ťahá na nohy!"

92. Výrok nejmenovaného lampasáka: "Vojaci. Jazdítě bravurno, dávajtě redukcie, lebo vám garantírujem, že pojdětě ku koňom!"

93. Petr Negutz často hledal v kotelně azyl, i když nezauhloval. Tam to na něj dýchalo domovem, bylo tam vždy co popít i pojíst, do kuchyně to byl kousek a vládli tam s kuchaři nadstandardními vztahy. Jednou je tam vymákl Kovařík (Blexa), měl deveťáka, zrovna když byl v kotelně 50 l barel vynikajícího Kyperského vína, které jeden mladý voják ukradl ve vinařských závodech v Žamberku a tak byli všichni pěkně opilí. Kovařík nečekaně přelezl plot a najednou byl tam. Opřel se o ten nedopitý barel a řval na ně, co je v tom barelu, tak mu pohotově řekli, že olej a tak odešel.

94. Když šel vojín Komorník na vycházku, tak do služby na bránu posílali vždy jednoho "špagáta", který ovládal judo. Několikrát chtěli Komorníka dovést na ošetřovnu, ale vždy skončil rovnou v base.

95. Jednou byla soutěž mezi našimi a ruskými vojáky v rychlosti ovládání raketometů. Naši vojáci vyjížděli i s nabitými zásobníky, vše měli zaplachtované. Bylo určeno stanoviště, tam najeli a než stačili vyskákat a odplachtovat, tak rusové už měli vypálenou první salvu, protože odplachtovali už za jízdy. Pak ale rusové nabíjeli ručně, zatímco naši na to měli automat, takže celkový výsledek byl hodně těsný a jindy zase vyhráli naši.

96. Mjr. Lavička dal jednou Láďovi Veselému nést svůj kufr po cvičení. Kufr byl hrozně těžký, tak mu to řekl a Lavička na to, že je to lepší než položit život za nadřízeného. Láďa mu na to řekl: "To radši potáhnu váš kufr až na kraj světa." Lavička mu za tuhle větu hned dal 3 dny v base.

97. Vojín Jiří Zeman, aby si zkrátil vojnu, šel na nábor do dolů do Ostravy. Jednou, když už byl regulerně v civilu, potkal v Ústí nad Orlicí na nádraží mjr. Lavičku. Lavička nechápal že je Zeman v civilním oblečení, myslel, že utekl a ho chtěl hnát do kasáren (uniklo mu, že už byl Zeman propuštěný do civilu) a tak mu to Zeman vysvětlil takovým způsobem, že pak Lavička chodil týden v černých brýlích.

98. Mjr. Čermák si jednou ve službě deveťáka asi zal nějaké prášky a zapil je alkoholem, protože pak měl nejspíš halucinace, běhal po kasárnách a křičel: "Kde jsou ti trpaslíci s těma fetovacíma soupravama?" Pak vběhl do kuchyně, kde byl Negutz tehdy v kuchyňské směně a řekl mu: "Viděl jsi ho?" A Negutz: "Koho?" Čermák: "Trpaslíka. Skočil do kotle!"

99. Na podzim roku 1985 se konal krátkodobý řidičský kurz (KŘK). Někteří mazáci byli vybráni jako instruktoři. Vojín Petrovič, se svým Uazem 469 a velitel npor. Kadlec a samozřejmě několik PV3S s instruktory z našeho ročníku a samozřejmě mladí zobáci tvořili celkem pěknou kolonu. V autě seděl jeden zobák, vedle něj velitel vozu a velitel kolony npor. Kadlec. Petrovič vzadu měl na starost jediný úkol - obsluhovat magnetofon s jednou kazetou, na které byl nahraný jediný hit - Live is Life (http://www.youtube.com/watch?v=EGikhmjTSZI) od skupiny Opus (lajf is lajf na ná na nana), který do nekonečna pouštěl a přetáčel. Pokud to neudělal, protože mu ten hit už pořádně lezl na nervy, tak "soudruh" nadporučík zastavil kolonu a pokračovat jsme mohli, až když zase hrálo lajf is lajf, no prostě strašně tuto píseň zbožňoval.
Tehdy měl každý v autě hokejku a když našli nějaký asfalt kde nejezdilo moc aut, hned si to rozdali s mladými v hokejbalu. Ale to nebylo vše, měli trasu Žamberk, Rychnov nad Kněžnou, Deštné v Orlických horách (byla tam hranice s Polskem), a tam je před chatou na parkovišti čekal hospodský a řekl, že už je čeká. Vojáci vzali kanystry s benzínem a naftou a šli je předat do sklepa. Zpět tak vezli jen prázdné kanystry. Pak si dali dobrou večeři a za odměnu bylo i pivo, kolik kdo vypil. S npor. Kadlecem to řádně oslavili a pak se vrátili do Žamberka. Bylo už dost pozdě večer a Kadlece do Rychnova museli odvézt mladí vojáci, kteří se učili jezdit. Pak ještě v kasárnách prázdné kanystry doplnili vodou. Druhý den z toho byl problém a menší průšvih z toho měl i Kadlec (někdo je práskl), ale on si z toho těžkou hlavu nedělal! Byl to správný voják a nebyl guma! (Toto byla asi nejpříjemnější vzpomínka Jaroslava Petroviče na vojnu. A tímto pozdravuje pana Jirku Kadlece - co takhle lajf is lajf?...)

100. V přijímači se museli vojáci učit přísahu. A když z ní byl zkoušen vojín Raus (čistý Maďar) řekl: "Já, občan". Zkoušející na něj ať pokračuje a on zase: "Já, občan." Do konce přijímače se od něj víc nedozvěděli. Měl za to zakázáno kouřit o přestávce, ale on byl stejně nekuřák a ani nevěděl, co mu zakázali, protože jim nerozuměl.

101. Když jsme se v přijímači zeptali Pavla Hnátnického, odkud je a řekl nám z Hnátnice, tak jsme se tomu napřed dlouho smáli, jako že to je celkem dobrý vtip. Pak mu říkáme a teď vážně, odkud a on fakt, z Hnátnice, tak jsme mu nevěřili a ona to přitom byla pravda. Hledal jsem ho dnes přes obecní úřad, starosta mi řekl, že ho musím blíže specifikovat, že Hnátnických je v Hnátnici mnoho. Za chvíli po upřesnění mi napsala paní Hnátnická, že je to její bratr. Takže ode dneška je mezi námi Pavel Hnátnický a je opravdu z Hnátnice. Podobný případ je Miroslav Sobola, který bydlel na ulici Sobolova.

102. Oblíbené hláška plk. Španka, když viděl vojáky přecházet buzerák byla: "Čo to je za zku.vená jednotka? Aký zapi.ený slobodník tomu velí? Veltě zpět!"

103. Vojína Negutze jednou mjr. Lavička poslal ještě s pár mladými vojáky na Jínce pomáhat nadsluhovačům řezat dřevo. Kdyby věděl, kam ho posílá na dva měsíce, určitě by vybral toho nejvzornějšího vojáka v kasárnách. Negy se tam měl líp než v civilu. Kluci, co nadsluhovali, každý den nařezali fůru dřeva, tu pak jel Jirka Zeman odvezl vétřieskou do města, dřevo tam prodal a na zpáteční cestě koupil sud piva a skoro každý den byl mejdan, dokud se sud nevypil. Po skončení této akce je převeleli na Kolvín a tam se už tolik nepilo, ale byla to také super dovolená na účet Československé lidové armády. Byla tam posádka, kde byli tři lampasáci a asi dvacet záklaďáků. Velel tomu nějaký pplk. Hruška (kamarád Martina Dzúra), to byl bezvadný člověk. Vojáci tam pěstovali růže, ředkvičky, saláty, vedle nohejbalového hřiště měli rybník s kapry, chovali tam ovce a sekali trávu na dopadových plochách. Za utržené peníze, když šli někteří do civilu, tak udělali oslavu a společně vše propili.

104. O plk. Šustrovi všichni víme, že vojenský řád byl jeho život, ale z lampasáckých zábav ho poznal Venca Karkoš (který je tam obsluhoval), jako člověka, který nikdy nezkazil zábavu, hrál perfektně na harmoniku a rád se i napil, což bylo pro něj tabu ve službě, jednou ve tři v noci Vencu vzbudil deveťák, že musí do kantýny obsloužit ruského generála, který se v Žamberku zastavil s kolonou natankovat, ten Rus byl pravý starý fronťák, byl v salonku se Šustrem, Venca jim přinesl kávu, on vyndal placku vodky, podal ji Šustrovi a potom Vencovi. Venca se podíval na Šustra a on kývl, abych se napil. Na ty lampasácké zábavy vždy Venca v pátek půjčil pití v obchodu u kasáren, po zábavě měl zbytek vrátit a zaplatit co se vypilo. Španko vždycky v sobotu přišel do kantýny a první co řekl: "Karkoš, koľko zostalo alkoholu?" Venca mu to ukázal a on řekl: "V pondelok všetko hneď vrátiš, ale teraz nalej po poldeci!" No a tak Venca nikdy nic nevracel.

105. U plotu, sousedícím s hlavní silnicí byla budka, v které byl přes den voják, který měl zapisovat poznávací značky zahraničních aut, které projely okolo kasáren, aby naše vlast měla podchycené ty imperialisty, kteří byli nepřítelem naší vyspělé socialistické republiky a mohli by provádět špionáž našich kasáren. Praxe s čísly ovšem byla taková, že každý jen opsal čísla z předchozího dne nebo si je vymyslel.

106. Dělostřelci vymysleli jedno heslo: "Nejlepší je u děla, nadporučík Kuděla!"

107. Pplk. Horák přezdívce Franta Rámus na vojně vždy dostál, ale byl rovný chlap a co řekl, to platilo a tak na něho většina vojáků vzpomíná ráda. Když se například Honzovi Belkovi, s menšícím se číslem, vázání kanad "nedařilo" sladit s předpisy, dokázal za ním utíkat ze štábu až po schody baráku a celou cestou řval: "Belko stůj, ku.va stůj!" Honza věděl, že dokud neřekne "soudruhu vojíne", nic se neděje. Na schodech musel zpomalit kvůli klukům, odcházejícím z baráku a tak ho doběhl, kopl ho a řekl: "Nějak se ti splašily řemínky, koukej je srovnat a příště se zastav." A kázeňský přestupek byl vyřešený.

108. Mjr. Karel Weigl byl také v pohodě, díky němu Jan Belko a Aleš Procházka nedostali 14 a 21 dní, které jim chtěl dát nějaký lampasák ze štábu (nejspíš pplk. Pospíšil zvaný Rakovina). Dodnes nezapomenou na Weigla, jak na dotyčného lampasáka řval: "A co potom chcete dát ožralému strážnému, co po buzeráku vláčí nabitý samopal za sebou jak kačenu?!!!" Potrestal je pak sám, zaraženou vycházkou v pořadí a důtkou.

109. Za Honzou Belkem jednou přišla Lenka (se kterou žije více než 26 roků) s jednou kamarádkou, která se líbila Alešovi Procházkovi. Na chodbě jsem jí Honza oznámil, že má podepsanou dovolenou na Silvestra a že ji stráví s ní. Vrhla se mu kolem krku a on rameny rozbil sklo ve dveřích na chodbě návštěvní místnosti (škoda 17,50 Kčs). Přiřítil se službu konající špagát a začal na něho řvát, že si to uklidí a zaplatí. Honza požádal jednoho z ptáků na bráně, aby to uklidil a řekl, že než předá službu, nechá sklo vyměnit. Špagát se chtěl ale asi předvést jak je vzorný a zavolal deveťáka kpt. Plevu i stráž. A Honza i Aleš pod samopaly strážních museli jít na deveťárnu dýchat. I když nic nenadýchali, zavřeli je samotku (oba na jednu) a do jejich trubiček pak museli foukat všichni, kdo se vraceli z vycházek. A když trubičky měly kýženou barvu, zavolali politruka pplk. Pospíšila i velitele oddílu kpt. Palu a mimořádná událost byla na světě. A bylo po dovolené. Místo dovolené bylo celkem asi 7 trestů a odchod domů místo 19.3. až 2.4. Kdyby vás zajímalo, proč to odnesl i Aleš, tak jen proto, že byl u toho, přitom ten už neudělal vůbec nic. V civilu, asi 3/4 roku poté, Honza s Lenkou viděli Rakovinu, jak šel proti nim v ulici mezi kostelem a náměstím v Žamberku. Když je uviděl, znejistěl a přešel před nimi na druhou stranu.

110. Tatry 813, s kterými jsme jezdili, měly dobrý zvuk a byly slyšet z dálky, když se víc šláplo na plyn. Jednou, když byl noční přesun několika tahačů T 813 s podvalníky a na nich houfnice Piony, což bylo dohromady neuvěřitelně velké monstrum a při průjezdu vesnicí jsme dali plný plyn, tak lidé vylézali před svoje domy, nevěřícně koukali a někteří se i křižovali, protože si asi mysleli, že začíná válka.

111. Při jednom přesunu poblíž Žamberka se řidiči samohybného minometu Tjulpan, Čestmírovi (Pavlovi) Randovi nepodařilo včas zatočit a vrazil do kostela. Minomet byl pevný a kostel ještě pevnější, tak byly škody na minometu minimální - zdeformované jedno pojezdové kolo a na kostele jen malý, téměř neznatelný škrábanec. Řidiče pak nutili, aby podepsal vojnu jako voják z povolání, než zjistili, že jeho tatínek chodí s jedním generálem na ryby.

112. Jeden voják měl i jako mazák takový respekt z lampasáků, že i druhým rokem kvůli tomu spal na posteli nahoře ("na bidle"). Co ale bylo horší, měl problémy s hygienou. Jednou na jeho pokoji nechali mladé vyházet všechny jejich věci při pátrání po původu nesnesitelného zápachu hnijícího masa. Chudáci se dušovali, že to není od nich, pak někdo přičichl k mazákovi na bidle, zalezlému ve spacáku a bylo jasno. Vyhodili ho i s postelí na chodbu. Za chvilku nějaký lampasák vletěl na pokoj a řval: "Proč voják z tohoto pokoje spí na chodbě?!" Tak mu jen řekli, ať si čichne a bude mu to jasné. Voják byl do pokoje přijat zpět až se osprchoval, vyměnil spacák, matrace a oblečení.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petr Negucz Petr Negucz | E-mail | 4. března 2013 v 14:40 | Reagovat

Na ty brýle si vzpomínám,Jirka Zeman šel na nábor do Ostravy a Lavička ho potkal v civilu,myslím že v Ústí na nádraží a chtěl ho hnát do kasáren(uniklo mu,že už byl propuštěný do civilu) a jak to ,že je v civilu,tak mu to Zeman vysvětlil.Určitě mi to p.Lavička potvrdí,jestli to čte.A S tím Čermákem ,to je taky pravda,já byl tehdy v kuchyňský směně a Kotel mi říká ,,Viděl jsi ho?" a já,, koho´´ a on ,,Trpaslíka skočil do kotle´´,No to byla síla.Jestli to nedělal častěji,nevím,ale jestli to bylo jen tenkrát,tak to tam musel dát někdo,kdo byl se mnou v té kuchyni. Tímto ho zdravím.

2 Jaroslav Petrovič Jaroslav Petrovič | E-mail | 4. března 2013 v 17:05 | Reagovat

Spomínam si na jednu príhodu ktorú už hádam možem opísať ( je to už premlčaná doba) na jeseň v roku 1985 sa konal krátkodobý vodičský kurz. My vtedy už mazáci sme boli niektorý vybratý ako inštruktory (KŔK).Ja zo svojím Uazom 469 a velitel npor.Kadlec a samozrejme niekolko Pv3s s inštruktormi z môjho ročníku a samozrejme mladý zobáci sme tvorili celkom peknú kolonu. v aute sedel jeden zobák vedla neho velitel vozu a kolony npor.Kadlec a ja vzadu...mal som na starosti obsluhovať magnetofon s jednou kazetou na ktorej bol nahratý jediný hit....live is life od Opusu (lajfislajf na ná na nana) ktorý som donekonečna pretáčal a púšťal...pokial som tak neurobil lebo mi už riadne liezol na nervy tak " súdruh "nadporučík zastavil kolonu a pokračovať sme mohli až ked išlo zase lajf is lajf....no proste strašne túto pieseň zbožňoval, Pametám si že sme mali každý v aute hokejky a ked sme našli nejaký asfalt kde nechodilo moc aut hned sme si to rozdali s mladými v hokejbale!!! ale to nebolo všetko mali sme trasu Žamberk, Rychnov n/Kňežnou, Deštné v Orlických horách (bola tam hranica s Polskom) kde pred chatou na parkovisku nás čakal hospocký alebo to bol chatár, a vravý...už Vás čakám...hned sme povyberali bandaský, ja s benzínom a ostatný s naftou a šli sme ich " odovzdať "do pivnice kede sa narážali sudy s pivom a späť sme zobrali prázdne obali a doplnili v kasárňach s vodou! no ale potom sme si sadli na dobrú večeru a bolo aj piva do sýtosti za odmenu!tak že tam v svornej debate s napor,Kadlecom sme to riadne oslávili!!! potom zaznel odjezd spät do ŹAMBERKU...BOL už dosť večer ked sme sa vrátili a potom Ešte zaviesť Kadleca do Rychnova z mladým vojakom čo sa učil jazdiť. na druhý deň bolo z toho halo a menší pruser z toho mal aj Kadlec( niekto nás prásk) ale on si z toho asi ťažkú hlavu nerobil!!! bol to správny voják a nebol....guma!tak toto bola moja asi najprijemnejšia spomienka na vojnu.....týmto chcem pozdraviť pána Jirku Kadlece...co takhle lajf is lajf...

3 Petr Negucz Petr Negucz | E-mail | 4. března 2013 v 22:37 | Reagovat

Právě jsem si prohlížel článek o přísaze.Vzpomínám,jak jsme se museli v přijímači učit přísahu.A již zmíněný vojín Raus(čistý Maďar)se naučil- Já občan.Zkoušející na něj ať pokračuje a on zase Já občan.Do konce přijímače se od něj víc nedozvěděli.Měl za to zakázáno kouřit o přestávce,ale jak si pamatuji,stejně byl nekuřák a asi ani nevědě,co mu zakázali,protože jim nerozuměl.

4 Miloš Dvořáček Miloš Dvořáček | 13. března 2013 v 12:12 | Reagovat

Dnes dopsáno pár příhod.

5 Janco Janco | E-mail | 27. března 2013 v 1:56 | Reagovat

Ja som slúžil v Zamberku tiež. Boli sme ročník 1985 až 1987 somnou spolu slúžili Viktor Stepnicka, Víť Bartos, Alexander Sloboda, Jozef Toth, Pavel Dlapka, Slavomír Hercan, Vlado Slenc mám aj spomienky veliteľom bol por. maule

6 Jirka Novák Jirka Novák | E-mail | 3. dubna 2013 v 18:16 | Reagovat

hodně lidí jsem tu poznal a mnohé již zapoměl :-P Pár historek tady řečených si pamatuji a některé zažil. Ten můj Minomet co urval kolo o kostel v Rokytnici řídil Čestmír (Pavel) Randa. Nutili ho pak podepsat než zjistili že jeho tatínek chodí s jedním generálem na ryby. Byl to Tonda Knobloch kdo výzbrojnímu náčelníkovy řečenému syčák odpálil rakedu u ucha ? Měl pak kropenatej ksicht a čepice se mu kutálela po poli ;-).....no je toho hodně :-)

7 Jaroslav Petrovič Jaroslav Petrovič | E-mail | 8. dubna 2013 v 16:11 | Reagovat

no a ja som bol zobrať to pojazdové kolo v Prahe! to som sa potešil ked mi povedali...ideš na služobku.....už som bol pripravený ísť do basy po službe ( zato že som mal v stráži cudzí samopal a prišiel na to nejaký výzbroják z Pardubíc)takže vdaka Randovi a kostolu som mal čistý štít.....

8 Roman Karpenko Roman Karpenko | 29. června 2013 v 21:39 | Reagovat

V Žamberku jsem byl od podzimu 1994 - 1996. V podstatě jsem si to "odsloužil" v kotelně. 1. půlrok to byl docela záběr :-D  Vojín Fliedr (česky šeřík)(tzv. vedoucí kotelny)a jeho pravá ruka - voj. Felcman nám (zobákům) dával docela kouř. Ale pak jsme už měli klídek. Takže jsme to s mým super kámošem Loufkem (Pavel Knop) ze Žamberka zvládali super. Ale ... denně jsme byli v lihu (chlastalo se každý boží den) :-) Byly nadstandardní vztahy s kuchaři (takže masa bylo habaděj) a živili jsme ještě asi tak 15 kotelnických kocourů. S tím prasetem, co jsem tam choval v komíně je to pravda :-D, ale bylo nám ho pak líto ho zavraždit a sežrat, tak jsme ho odvezli a darovali ... (už nevím ani komu). Připomínám si jména : Pavel Knop, Franta Holub, Milan Jehlička (svobodník, Ivan Zimmer, (Pavel ?) Neudenn. Loufkovi se po 1. roce vojny narodila dcera ... takže už to dneska bude už paní ... 28 letá :-/ V kotelně se dělaly lumpárny imrvére ... al byl to "svět ve světě" Zamkla se brána do kotelny a šlus ... nikdo neměl nárok ... Leda devěták a ten nás hodně často vymáknul. nejvíc se na nás zaměřoval jakýsi por. Máslo (z finančního odd). :-/ Ten mi pil krev .... :-D Na vojnu rád vzpomínám ...

9 Miloš Dvořáček Miloš Dvořáček | 30. června 2013 v 9:28 | Reagovat

Ahoj Romane, můžeš mi na sebe poslat e-mail? Nespletl sis ty roky? Podle 28 leté dcery Loufka a podle toho žes znal Zimmera a dalších souvislostí, jsi byl na vojně spíš podzim 1984 až 1986, ne?

10 Roman Karpenko Roman Karpenko | E-mail | 30. června 2013 v 13:20 | Reagovat

to Miloš Dvořáček : :D .... sorry pane, máš recht ... opravuji datum mojí "mise" v  Žamberku ... Skutečně se jednalo o roky 1984-86 (podzim) a nikoliv 1984-86 --- Bude to asi tím, že si všude ubírám léta :-D (mailovka na mně : romankarpenko@seznam.cz, FB : zlatosrdcovič karpenko :-D)

11 Roman Karpenko Roman Karpenko | 30. června 2013 v 13:22 | Reagovat

Boha .... som volajako zmetený ... :-)

12 Brejcha Brejcha | E-mail | 10. května 2014 v 11:53 | Reagovat

Narukoval jsem na zimu roku 85 jako pětimetr a pulku sem si  vodkroutil  v Tyništi v muničaku  utěch  schnilejch  zalohovejch vejtřasek.

13 viktor viktor | E-mail | 14. září 2014 v 16:43 | Reagovat

zdravim te janko.vzpominky jsou stale v pameti.viktor

14 Ing. Lavička Vladimír,genmjr. v.v. Ing. Lavička Vladimír,genmjr. v.v. | E-mail | 24. listopadu 2014 v 21:00 | Reagovat

Dobrý den pánové, zdravím všechny, kteří vzpomínají na svá vojenská léta v Žamberku.Je opravdu zajímavé, si přečíst tu plejádu připomínek a názorů, komentářů i historek. Musím přiznat, že bych určitě neuměl vojáky tak, jak procházeli vojnou zařadit do příslušných nástupních ročníků. To ale podle mého názoru není až tak podstatné jako je podstatný fakt, že společná služba svedla dohromady mladé chlapy, kteří dnes jako tátové (možná někteří již jako dědové) mají na co vzpomínat.
Jsem rád, že se tomu děje a přeji všem vojákům bez ohledu na nástupní roční hodnš zdraví a zase zdraví, protože si myslím, že toho je zapotřebí nejvíce. Možná, že již někteří z vás to cítí už dnes. Děkuji Vám za připomenutí některých chvil z práce u útvaru v Žamberku. Ing. Lavička Vladimír, genmjr. v.v.

15 Libor Bohač Libor Bohač | E-mail | 17. února 2015 v 13:24 | Reagovat

ozve se nějaky vojak Žamberk 1977 -79 Libor Bohač dělostřelci nad jidelnou

16 Jan Sokolák Jan Sokolák | E-mail | 18. února 2015 v 20:39 | Reagovat

Žamberk 1976-1978 třetí oddíl velitelské jednotky průzkum

17 Robert Robert | E-mail | 30. března 2015 v 8:45 | Reagovat

Sloužil jsem v Žamberku 1979 až 1981 u VU 8228. Šustr byl ještě pplk., zažil jsem ho asi 1/2 roku. Pamatuji ale, když potkal vojáka, kanady zavázané do kříže = 2 dny v base, po večerce na chodbě znamenalo noc v base :(

18 Robert Robert | E-mail | 30. března 2015 v 10:50 | Reagovat

Vzpomínky. VBD (Velitelská baterie divize VU 8228) sídlila v budově č.2, autopark oddělený 34 (???). Velitel baterie por.Barvíř, pak por.Karásek a poslední por.Vajda. Výkonný praporčík nrtm.Gyen. Velitel divize plk.Duchoň, NŠ ke konci pplk.Šustr. Já sloužil na SRS (stálá radiová stanice). Má služba 2 roky a 8 dní.

19 Vlado Vlado | 21. dubna 2015 v 15:41 | Reagovat

Služil som v Žamberku 1975-1977,ako počtár u Vel.baterie.Veliteľ por.Uhlír/správny chlap/
ing.lavičku si pmätám,ako frajeril....myslím,že vtedy bol ppor alebo por.

20 Vašek H Vašek H | 6. listopadu 2015 v 22:45 | Reagovat

Pamatuji kpt. Šustra v roce 1975 jako velitele dělostřelců v Klatovech. Třásli se před ním podplukovníci před důchodem.Potvrzuji, že na velitelských zaměstnáních prohlašoval, že když nedosáhne generálské hodnosti život pro něho nemá smysl. Svoji vojenskou kariéru zakončil hodností plukovník.

21 FREDY VALA FREDY VALA | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 23:28 | Reagovat

- OZVE  SE  NĚKDO  -  KDO  SLOŽIL  ROK  1969-1971  VÚ - 1538 . VELITEL  ÚTTVARU  BYL  pplk.  VLTAVSKÝ.

22 Milan Milan | E-mail | 15. března 2016 v 23:58 | Reagovat

Sem napište komentář Romolo Cicutto mel rad alpu

23 viktor stepnicka viktor stepnicka | E-mail | 14. července 2016 v 16:34 | Reagovat

[5]:napis

24 Jančo Jančo | E-mail | 14. července 2016 v 17:30 | Reagovat

Ahoj Viktor ako sa mas, nemas nejaky sukromni mail

25 Janco Janco | E-mail | 14. července 2016 v 17:39 | Reagovat

Cicutto nebol z Piestan ked si dbre spominam

26 viktor stepnicka viktor stepnicka | E-mail | 19. července 2016 v 18:26 | Reagovat

[24]:
ahojky Janko.jam jsem v pohode.tady napis.wendystepnicka@seznam.cz

27 viktor stepnicka viktor stepnicka | E-mail | 19. července 2016 v 18:28 | Reagovat
28 Janco Janco | E-mail | 20. července 2016 v 14:46 | Reagovat

[27]: kamo pisal som ti na mail

29 Pavel Pavel | 20. ledna 2017 v 9:23 | Reagovat

Pánové informace o tom že Exler byl major a u kontrarozvědky jsou nepravdivé. Byl jsem jen kapitán a u oddílu jako zástupce velitele. A na VKR jsem byl dost často protože se tehdejší režim nemohl vyrovnat se skutečností, že sestra mého tchána utekla do USA s celou rodinou a byla snaha mne přichytit při skutečnosti že jsem o tom věděl ač jsem se s ní viděl jednou asi 1 minutu protože žila a pracovala V Bratislavě a já ji v Jablonném u tchána zastihl při odjezdu  domů. Ale i to stačilo k tomu abych co chvíli byl proklepáván na VKR. A k tomu majorovi. Před odchodem do civilu jsem měl být skutečně majorem, ale bylo mi vysvětleno, že můj odchod do civilu se neslučuje se socialistickou morálkou správného důstojníka ČSLA a proto nebudu major a nebudu vyznamenán. Ale čert vem hvězdy a metály z těch mám v civilu ho... ale za majora a ten metál by mi museli několik měsíců solit prašulky než bych   posledního února 89 naposledy vyšel z brány kasína.

30 orlicke-kasarny-zamberk orlicke-kasarny-zamberk | 11. února 2017 v 12:54 | Reagovat

[29]: Děkujeme za reakci pane kapitáne :-) Až bude čas, tak chybu opravím. Nemáte náhodou nějakou fotku, kterou tady ještě nemáme? A kdybyste měl nějakou příhodu, tak budeme taky rádi.

31 Macho Macho | E-mail | 17. září 2017 v 22:27 | Reagovat

Ahoj a pamatuje někdo Kpt. Petr Šafránka alias ,,Hans " ??

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žamberk náměstí webcam - webová online kamera: http://kamery.ttnet.cz/online.php?cam=zbknam&online=1