Hledáme vojáky, kteří sloužili vojnu v Žamberku v roce 1984 až 1986 - web pro nalezení kolegů vojáků, kteří byli na vojně
u VÚ 3607 (dříve VÚ 8228), 17. dělostřelecký oddíl, 7. dělostřelecká divize, 71. kanonová dělostřelecká brigáda, Orlická kasárna




Aktuality, jak byl kdo kdy nalezen: http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1301/aktuality


Navštivte i naše stránky na Facebooku https://www.facebook.com/orlicke.kasarny.zamberk,
jsou přístupné volně, není k tomu potřeba mít registraci, najdete tam i jiné informace, fotky a zajímavosti než na tomto webu.

Leden 2013

Raketomet 122 mm vz. 70

20. ledna 2013 v 11:06 | Miloš |  Vojenská technika
Raketomet 122 mm je mobilní reaktivní dělostřelecká zbraň na upraveném podvozku Tatra T-813 8x8 s lehce pancéřovanou kabinou pro obsluhu, využívající možnosti střelby ze 40 hlavňového svazku bez zpětného rázu. Střelbu je možné vést jednotlivě i salvami. Základním způsobem použití zbraně je vedení nepřímé střelby. Je zde možnost ovládání z kabiny řidiče nebo z okopu.



Vzhledem k velké přepravní rychlosti, dobrým manévrovacím schopnostem a průchodivosti v terénu se jedná o mohutný mobilní prostředek k provádění soustředěných paleb na větší prostory protivníka, kryté i nekryté plošné cíle a ničení palebných prostředků a bojové techniky soustředěnými palbami raketovými tříštivotrhavými náboji, s mohutností palby až 256 kg trhaviny při odpálení jedné salvy čtyřiceti nábojů. Pro vybudování palebné pozice nebo okopu pro ukrytí popřípadě upravení palebného stanoviště byla u některých typů montována hydraulická radlice BZ T-813 na přední část vozidla. Raketomet byl vyřazen z výzbroje armády české republiky ke konci roku 2010.

Technické údaje
Ráže: 122 mm
Dostřel: 20 000 m
Minimální dostřel: 1 600 m
Náměr: 0° až +55°
Odměr: -70° až +125°
Doba odpálení salvy: 18 - 22 s
Maximální rychlost střely: 700 m/s
Vezená munice: 80 ks
Délka raketometu v pochodové poloze: 8 650 mm
Bojová hmotnost raketometu: 24 000 kg
Maximální rychlost: 85 km/h
Jízdní dosah: 1 100 km
Brodivost: do 1400 mm
Počet členů obsluhy včetně řidiče: 4

Generálmajor Ing. Lavička

17. ledna 2013 v 21:48 | Miloš |  Vojáci z povolání
Generálmajor Ing. Vladimír Lavička měl v roce 1984 až 1986 nejdříve hodnost kapitán a potom major.

Generálmajor Ing. Vladimír Lavička

Ředitel sekce personální ministerstva obrany ČR
Generálmajor Ing. Vladimír Lavička

  • Rodinný stav: ženatý
  • Manželka: Hana Lavičková
  • Národnost: česká
  • Datum narození: 2. listopadu 1953
  • Místo narození: Mariánské Lázně

Vzdělání

  • 1972 - 1974
    dvouletá důstojnická škola s maturitou, Martin
  • 1977 - 1980
    Vysoká vojenská škola pozemního vojska (VVŠ PV), směr RVD, Vyškov
  • 1984
    zdokonalovací kurz velitelů a náčelníků štábu dělostřeleckých oddílů, VVŠ PV Vyškov
  • 1986 - 1989
    Vojenská akademie, obor velitelsko-štábní, raketového vojska a dělostřelectva, Brno
  • 1993
    tříměsíční kurz anglického jazyka I.st., Vojenské školicí a výcvikové středisko, Komorní Hrádek
  • 1997
    tříměsíční kurz anglického jazyka II.st., Výcviková základna mírových sil OSN, Český Krumlov
  • 1999
    kurz anglického jazyka (British military english course - BMEC 2), Velká Británie
  • 2000 - 2001
    třináctiměsíční denní studium na úrovni operačního velitelského kurzu, Královská akademie obranných studií, Londýn, Velká Británie

Jazyky

  • anglický

Praxe

  • 1974 - 1984
    velitelské funkce na úrovni četa, baterie a oddíl
  • 1985 - 1989
    zástupce velitele kanonové dělostřelecké brigády
  • 1991
    velitel 21. protitankového oddílu
  • 1994 - 1996
    velitel 46. dělostřeleckého oddílu
  • 1996
    účast v misi IFOR
  • 1996
    zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení
  • 1999
    náčelník odboru bojové přípravy - zástupce náčelníka sekce operační a bojové přípravy Velitelství pozemního vojska
  • od 24.3. - 17.10.2000
    mise SFOR v Jugoslávii - velitel kontingentu AČR a zástupce náčelníka štábu (ACOS) velitelství mnohonárodní divize Jihozápad (MND/SW) v Banja Luce
  • 2002
    náčelník odboru plánování velitelství pozemních sil
  • od 1.7.2003
    zástupce velitele pozemních sil
  • 28.10.2003
    jmenován do hodnosti brigádního generála
  • od 1.12.2003
    zástupce velitele společných sil
  • od 1.1.2004
    ředitel sekce personální MO
  • 28.10.2005
    jmenován do hodnosti generálmajora
  • 22.11.2005
    člen Vědecké rady University obrany Brno
  • do 30. 4. 2007
    ve funkci ředitele sekce personální MO

Vyznamenání

  • 1981
    medaile Za službu vlasti
  • 1986
    medaile Za zásluhy a obranu vlasti
  • 1998
    medaile AČR III. stupně
  • 2000
    čestný pamětní odznak Za službu v misi SFOR
  • 2003
    medaile AČR II. stupně
  • 2003
    Záslužný kříž MO ČR III. stupně

Děti

  • syn Vladimír (1976)
  • dcera Jana (1981)

Zájmy:

  • kutilství
  • sport - volejbal, běžky


V den 87. výročí vzniku Československa jmenoval prezident republiky Václav Klaus v prostorách Pražského hradu do hodnosti generálmajora ředitel personální sekce Ministerstva obrany Vladimír Lavička.


Aktuality 2013

13. ledna 2013 v 13:21 | Miloš |  Vojáci základní služby
Zde budeme uvádět a průběžně doplňovat, jak probíhalo hledání kolegů vojáků.


1. František Nolč, kterému děkujeme za to, že se začal po spolubojovnících shánět jako první a byl objeven autorem webu dne 1. 1. 2013 na nějaké diskuzi na webu.


2. Jaroslav Petrovič, kterému děkujeme jako jednomu z nejaktivnějších přispěvatelů a dodavatelů fotek, který byl objeven současně s Františkem Nolčem autorem webu dne 1. 1. 2013 na nějaké diskuzi na webu.


3. Miloš Dvořáček, autor webu, který začal dne 1. 1. 2013 shánět kolegy bývalé vojáky.


Dne 4. 1. 2013 autor webu vyslovil nápad vytvořit web o Žamberských kasárnách a ještě téhož dne byla zahájena tvorba webu.


Dne 11. 1. 2013 byl dokončen a oficiálně spuštěn tento web http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/


4. Karel Chadim byl objeven 13. 1. 2013 na základě mojí reakce na nějaké diskuzi na webu.


5. Roman Fryštacký, kterého jsme mezi námi uvítali 16. 1. 2013, toho jsem našel na Facebooku.


6. Roman Večeřa, kterého jsme objevili 18. 1. 2013 na Facebooku.


7. Jaromír Čulík, objevený 19. 1. 2013:


8. Karel Padua byl nalezen dne 21. 1. 2013, nalezen na webu.


Dne 21. 1. 2013 bylo zasláno 8 dopisů těmto kolegům: Petr Šrom, Pavel Ryšavý, Ladislav Cejnek, Petr Dostál, Pavel Barna, Luboš Chaloupka, Josef Chmelař, Ivo Bachorec


9. Pavel Dlabka - našel jsem ho na nějaké diskuzi na internetu dne 21. 1. 2013


10. Aleš Nýč se ozval dne 22. 1. 2013 na základě mojí reakce na nějaké diskuzi na webu.


11. Josef Přibyl se ozval 22. 1. 2013 na základě mojí reakce na nějaké diskuzi na webu.


12. Pavel Barna, ozval se 23. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


13. Josef Chmelař se ozval dne 25. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu a slíbil, že nějaké fotky dodá.


14. Attila Mirjak objeven dne 26. 1. 2013 na Facebooku.


15. Luboš Chaloupka byl objeven díky Pepovi Chmelařovi, který měl na něj telefon. Luboš 26. 1. 2013, slíbil, že nějaké fotky dodá.


16. Ivo Bachorec se ozval 26. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


Dne 29. 1. 2013 bylo zasláno 13 dopisů těmto kolegům: Roman Vyoral, Pavel Čižinský, Milan Vrba, Martin Štourač, Jiří Bednář, Ladislav Vondra, Jiří Genkov, Miroslav Sobola, Pavel Stuchlík, Petr Šlégr, Jan Střítecký, Jaromír Beneš, Vladimír Duba


17. Jan Střítecký se ozval dne 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu. Fotky prý pošle dodatečně a má kontakt na Petra Šroma a možná i další.


18. Romolo Cicutto nalezen 30. 1. 2013 na Facebooku.


19. Petr Šlégr se ozval 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


20. Pavel Stuchlík - se ozval 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


21. Martin Štourač se ozval 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


22. Jiří Genkov se ozval 31. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


23. Jiří Bednář se ozval 31. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


24. Luboš Vrbka objeven 31. 1. 2013 díky Ivo Bachorcovi, který měl na něj kontakt.


25. Ivan Kachlík objeven díky Luboši Vrbkovi a internetu dne 31. 1. 2013.


26. Milan Vrba se ozval 31. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


27. Milan Bouček se ozval 31. 1. 2013


28. Vojtěch Dostál (přezdívka Čedič) - sehnán 1. 2. 2013 díky Jiřímu Genkovovi, který poradil kde pracuje


29. Vladimír Duba se ozval 1. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


30. Roman Vyoral se ozval 1. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


31. Petr Šrom se ozval 2. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


32. Pavel Ryšavý se ozval 2. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


33. Ladislav Vondra se ozval 3. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


34. Pavel Keller se přihlásil na webu 10. 2. 2013


Dne 12. 2. 2013 bylo zasláno 14 dopisů těmto kolegům: Blahušiak, Časta, Čižinský 2. dopis, Dvořák, Janíček, Kolář, Maštera, Niederle, Novotný, Rak, Sobola, Suchomel, Švejda a Vojtek.


Dne 14. 2. 2013 byl zaslán 1 dopis Pavlu Čižinskému 3. dopis na další adresu


35. Jan Dvořák byl nalezen dne 14. 2. 2013 díky katastru nemovitostí a díky pátrání Aleše Nýče v jeho oblíbené restauraci.


Dne 15. 2. 2013 byly zaslány 3 dopisy těmto kolegům: Belko, Mašek a Synek.


36. Pavel Čižinský se sice ozval dne 16. 2. 2013 na základě mého třetího dopisu jemu - napsal komentář k tomuto článku, ale zapomněl nechat kontakt, no snad se ještě ozve.


37. Miroslav Sobola se ozval dne 19. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


38. Jiří Synek se ozval dne 19. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


39. Karel Bačina - ozval se dne 20. 2. 2013 díky Milanovi Boučkovi, který mi ho připomněl, jsem ho začal hledat a našel na internetu.


40. Ladislav Hoza - ozval se dne 22. 2. 2013 díky bratrovi, který ho upozornil na svoje fotky na našem webu.


41. Petr Negutz (Negy) - ozval se dne 23. 2. 2013, o webu mu řekl Láďa Hoza


42. Ján Belko - ozval se dne 25. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu


43. Vladimír Veselý - ozval se dne 28. 2. 2013, o webu mu řekl Karel Chadim


44. Václav Karkoš - ozval se dne 28. 2. 2013


45. Miroslav Zdobnický - ozval se dne 2. 3. 2013



46. Jaroslav Plšek - ozval se dne 4. 3. 2013, díky Láďovi Hozovi, který ho na web upozornil.


47. Pavel Hnátnický - nalezen dne 5. 3. 2013 díky obecnímu úřadu Hnátnice.


Dne 6. 3. 2013 byl zasláno 10 dopisů těmto kolegům: Časta, Čižinský 4. dopis, Janíček, Kolář, Mašek, Maštera, Morong, Novák, Parma, Suchomel.


48. Jiří Horáček - nalezen dne 7. 3. 2013 díky Petrovi Negutzovi


Dne 8. 3. 2013 byl zasláno 5 dopisů těmto kolegům: Dvořák, Faltus, Kolář, Králík, Odstrčil.


49. des. Jaroslav Mašek - ozval se dne 10. 3. 2013 na základě zaslaného dopisu


Dne 11. 3. 2013 byly zaslány 3 dopisy těmto kolegům: Čáp, Novák, Novotný


50. Zdeněk Králík - ozval se dne 12. 3. 2013 na základě zaslaného dopisu


51. četař absolvent MUDr. Vlastimil Hřeben - ozval se díky Jardovi Plškovi dne 11. 3. 2013


52. Jaromír Beneš - ozval se díky návštěvě Luboše Chaloupky (dopis mu někam založila jeho babička)


53. Rudolf Maštera - dne 15. 3. 2013 jsem zajel k němu domů a kontakty získal od jeho otce


54. Vladimír Niederle - dne 15. 3. 2013 jsem zajel k němu domů a kontakty získal od jeho manželky


55. Zdeněk Novotný - ozval se dne 17. 3. 2013 díky vzkazu, který jsem mu nechal doma při osobní návštěvě


56. Jaroslav Jetenský - sehnán dne 17. 3. 2013


57. Robert Putnoky - ozval se díky Facebooku dne 20. 3. 2013


58. Jiří Novák - ozval se dne 3. 4. 2013 na základě zaslaného dopisu


59.Michal Neuwirth - že má na něho telefon si vzpomněl Honza Střítecký dne 9. 4. 2013


60. vojín Petr Morong - ozval se dne 10. 4. 2013 na základě zaslaného dopisu


61. Vladimír Domby - našel web, ozval se sám dne 3. 5. 2013


62. Josef Bušek - oval se 16. 5. 2013 díky dopisu zaslanému Hynkovi Odstrčilovi


63. Josef Brůna - ozval se díky Čedičovi dne 18. 5. 2013



Minomet 2S4 Tjulpan

13. ledna 2013 v 11:02 | Miloš |  Vojenská technika
2S4 Tjulpan byl největší a nejtěžší samohybný minomet, který kdy nějaká armáda používala.


V sovětské armádě se používal pod označením SM-240 (2S4) a na západě jej znali jako M-1975. 2S4 Tjulpan se skládal z upraveného pásového vozidla GMZ, které sloužilo především jako pokladač min, na něž konstruktéři nainstalovali těžký zezadu nabíjený minomet M-240 ráže 240 mm. V transportní poloze ležela hlaveň na korbě, před střelbou posádka hlaveň vyklopila pomocí dálkového ovládání za záď vozidla, kde se opřel o svou základnu. Minomet mohl pálit v balistickém úhlu 45 až 80 stupňů a 8 stupňů do každé strany. Posádku tvořilo pět mužů, řidič seděl vpředu vlevo vedle motoru, velitel měl sedačku za řidičem a k dispozici měl vysouvací pozorovací kupoli s protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm. Zbytek osádky byl v zadní části, kde se nacházela i munice do minometu.

Minometné granáty vytahovala obsluha z vnitřku vozidla pomocí jeřábu, nabíjení bylo automatické a probíhalo podobně jako u klasických děl zezadu. Minomet vystřeloval 130 kg granáty F-864, přičemž minimální dostřel činil 800 m a maximální skoro 10 km. Používaly se však i granáty se zvýšeným doletem, které létaly do vzdálenosti až 20 km a vyráběly se i typy s chemickými i jadernými hlavicemi. Během čečenské války byly zaznamenány v městských oblastech i útoky protibetonovými granáty a také laserově naváděnými projektily.

2S4 Tjulpan se dostal mimo Sovětský svaz do výzbroje pouze dalších dvou armád, a to československé a syrské.
V Československu sloužily jen 4 kusy v letech 1985 až 1991 v Žamberku. Syrská armáda nyní používá 2S4 Tjulpan k vraždění civilistů a vzbouřenců, například v Homsu pobořila celé čtvrti i pomocí 240 mm minometných granátů. Sovětská armáda tyto minomety kromě Čečenska použila i v Afghánistánu.

Hledáme vojáky 1984 - 1986

12. ledna 2013 v 18:41 | Miloš |  Vojáci základní služby
Zde budeme uvádět a průběžně aktualizovat jména kolegů vojáků základní služby, vojáků z povolání a vojáků absolventů. Prosíme o jakékoliv upřesňující informace a sdělení kontaktů na vojáky základní služby, nejlépe jejich e-mailové adresy. Hledáme zejména ty, kteří v Žamberku sloužili v letech 1984 až 1986. Budeme rádi za cokoliv, i různé příhody na které si vzpomenete, za náměty na vylepšení webu nebo články.

Zobrazení popisu fotek v Galerii fotek: Dole pod fotkou je šedá lišta, na které je zleva logo Galerie.cz, číslo prohlížené fotky/celkem fotek v adresáři, název fotky, pokud je podrobný popis, tak je vpravo písmeno "i" a úplně vpravo je lupa (1. klik celá obrazovka, 2. klik zvětšení fotky). Pokud má nějaká fotka popis, poznáte to tak, že vpravo dole na šedé liště písmeno "i", pokud chcete zobrazit popis fotky, najeďte myší na písmeno "i".
Ostatní fotky najdete v levém menu pod nadpisem Galerie.

Jakékoliv informace prosím pište a fotky posílejte na e-mail: dvoracek.milos@seznam.cz

Zatím máme kontakt na tyto kolegy v pořadí, jak byli objeveni, viz http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1301/aktuality:
1. František Nolč - radista u SRS - Nolc.F@seznam.cz
2. voj. Jaroslav Petrovič - řidič UAZ 469 - autospectrum@centrum.sk
3. voj. Miloš Dvořáček - řidič Tatry 813 - dvoracek.milos@seznam.cz
4. Karel Chadim - řidič GAZ 66 (ale i instruktor KŘK a holič, podzim 1982 až podzim 1984) - chada.K@seznam.cz
5. Roman Fryštacký - frystackyroman@seznam.cz
6. voj. Roman Večeřa - řidič Tatry 805 - veceraroman@seznam.cz
7. svob. Jaromír Čulík - e-mail nemá, (jen na dceru katka.culikova@email.cz), tel. na něj má autor webu a Roman Večeřa
8. Karel Padua - (podzim 1983 až podzim 1985) - karel.padua@email.cz
9. Pavel Dlabka - (jaro 1985 - jaro 1987) - P.Dlabka@seznam.cz
10. svob. Aleš Nýč - (podzim 1983 až podzim 1985), RTZ, pak dělostřelci - ales.nyc@seznam.cz
11. Josef Přibyl - (podzim 1982 až podzim 1984), pribyljouseph@seznam.cz
12. Pavel Barna - řidič Tatry 813 (podzim 1983 až podzim 1985) - barnapavel@seznam.cz
13. Josef Chmelař - svobodník - velitel děla - e-mail nemá, tel. na něj má autor webu, Jaroslav Petrovič a Roman Večeřa
14. voj. Attila Mirjak - saalyver@gmail.com - https://www.facebook.com/attila.mirjak
15. Luboš Chaloupka - řidič Tatry 813 - lchaloup@seznam.cz
16. Ivo Bachorec - řidič Tatry 813 - ivobachorec@seznam.cz
17. Jan Střítecký - spojař - stritecj@volny.cz
18. Romolo Cicutto - RCicutto@centrum.cz, https://www.facebook.com/romolo.cicutto, chemický instruktor, nástupce Milana Parmy
19. voj. Petr Šlégr - řidič OT 810 (hakl) - pslegr@nbox.cz
20. des. Pavel Stuchlík - PavelStuchlik1989@seznam.cz
21. Martin Štourač - kuchař - sufec@seznam.cz
22. Jiří Genkov - řidič UAZ (podzim 1983 až podzim 1985) - j.genkov@seznam.cz
23. Jiří Bednář - řidič Tatry 813 (podzim 1983 až podzim 1985) - Jirkacyklotour@seznam.cz
24. Luboš Vrbka - Jagr.L@seznam.cz
25. des. Ivan Kachlík - lakovna@strelice.net
26. Milan Vrba - kuchař - mám na něj telefon
27. Milan Bouček - miřič - (podzim 1983 až podzim 1985) - druhá rota - minomety - boucek64@seznam.cz
28. Vojtěch Dostál (přezdívka Čedič, podzim 1983 až podzim 1985) - telefon na něj má autor webu
29. Vladimír Duba - Duba.Vladimir@seznam.cz
30. Roman Vyoral - automechanik - vyoral.roman@seznam.cz
31. Petr Šrom - Petr.srom@seznam.cz - řidič UAZ
32. Pavel Ryšavý - řidič UAZ - rysavipas@seznam.cz
33. Ladislav Vondra (kamarád Karla Paduy z Plzně, podzim 1983 až podzim 1985) - e-mail nemá, telefon u autora webu
34. Pavel Keller - spojař, strážný v Týništi, obsluha Pionu, výstrojní skladník (podzim 1983 až podzim 1985) - pavekele@seznam.cz
35. Jan Dvořák - řidič UAZ - (podzim 1983 až podzim 1985, asi h.dvo@seznam.cz) - telefon u autora webu
36. Pavel Čižinský - řidič Tatry 813 - telefon u autora webu
37. voj. Miroslav Sobola - MirekSobola@seznam.cz
38. des. Jiří Synek - synekjiri@seznam.cz
39. Karel Bačina - 3. RMO - karel.bacina@vaspo.cz
40. Ladislav Hoza - řidič Praga V3S a pak sanity UAZ 452 (podzim 1983 až podzim 1985) - LadislavHoza@seznam.cz
41. Petr Negutz (Negy) - spojař, obsluha tel. ústředny, dělostřelec, většinou ale kuchyňská směna a zauhlovač kotelny - (podzim 1983 až podzim 1985) - pnegy@seznam.cz
42. Ján Belko - belko@tyhan.cz
43. Vladimír Veselý - (podzim 1982 až podzim 1984) - vla.ves@seznam.cz
44. Václav Karkoš - číšník v kantýně - VZK - (1983 až 1985) - v.karkos@seznam.cz
45. Miroslav Zdobnický - (podzim 1982 až podzim 1984, potom správa budov, kotelna a civilní zaměstnanec) - orsi.motor@seznam.cz
46. Jaroslav Plšek (z Mezirolí) - ošetřovna (lapiduch) - plsek@konceptfast.cz
47. Pavel Hnátnický (z Hnátnice) - hnatnicky2@seznam.cz
48. Jiří Horáček - (1. DO, Lanškroun) - horackovi@seznam.cz
49. des. Jaroslav Mašek - velitel PAD, starší dělmistr a knihovník - jarda.maja@seznam.cz
50. Zdeněk Králík - řidič Tatry 813 (jaro 1983 až jaro 1985) - Z.Kralik@seznam.cz
51. četař absolvent MUDr. Vlastimil Hřeben - ošetřovna - hreben.vlastimil@seznam.cz
52. Jaromír Beneš - telefon u autora webu
53. Rudolf Maštera - rudymastera@gmail.com
54. Vladimír Niederle - RTZ - vladimir.niederle@seznam.cz
55. Zdeněk Novotný - řidič Praga V3S - telefon u autora webu
56. Jaroslav Jetenský - jetensky@email.cz
57. Robert Putnoky - fita65@azet.sk
58. svobodník Jiří Novák - miřič na raketometu a minometu - novak.j@itnet.cz
59. Michal Neuwirth - telefon u autora webu
60. vojín Petr Morong - řidič raketometu (nástup jaro 83) - mada25@seznam.cz
61. Vladimír Domby - řidič Pionu (podzim 1983 až podzim 1985) - dombyoveral@centrum.cz
62. desátník Josef Bušek - velitel družstva spojařů 1. dělostřeleckého oddílu (podzim 1983 až podzim 1985) - josef.busek@seznam.cz
63. Josef Brůna - (ze Sloupnice, podzim 1983 až podzim 1985) - telefon u autora webu
64. Štefan Maričák - kuchař - https://www.facebook.com/stefan.maricak.9
65. Roman Karpenko - podzim 1984 až 1986 kotelna - romankarpenko@seznam.cz
66. Barnabáš Oláh - RTZ řidič Praga V3S - vanilla-club@azet.sk
67. Petr Pávek - podzim 1983 až podzim 1985, miřič Pionu - pejkn@seznam.cz
68. Ján Vinický z východního Slovenska, obec Papín - řidič UAZ (telefon u správce webu)
69. četař Milan Suchomel - 1983 až 1985 velitel čety - sapipo@seznam.cz
70. Miroslav Bošina - podzim 1983 až podzim 1985 BVDPZ - bossi1@seznam.cz
71. vojín Bořivoj Jelen - podzim 1983 až podzim 1985 - vozil poštu a dělal v knihovně - Borivoj.J@seznam.cz
72. Stanislav Malý (z Nové Role u Karlových Varů, v civilu zahradník) - obsluha Pionu - telefon u správce webu
73. Dušan Kokina - miřič - dusan.kokina@seznam.cz
74. desátník Pavel Šoula - velitel družstva oprav na velitelských jednotkách - pavel.soula@seznam.cz
75. četař absolvent Ján Vrtiak - podzim 1985 až podzim 1986 (výkonný praporčík RTZ a dozorčí v kuchyni) - vrtiak@gmail.com
76. Jan Baláž - jano123444@azet.sk
77. František Bodiš - bodisferenc@azet.sk

Tyto a další bývalé vojáky hledáme - zejména ročníky 1984 až 1986 (s nástupem jaro 1984):
Petr Kolář - řidič Tatry 805
Josef Alföldy (Jozef?) - řidič Praga V3S
vojín Martinka (ze Slovenska, měl slabý hlásek)
Jozef Blahušiak
František Vojtek
vojín Ivan Rak (byl u minometů)
Ladislav Cejnek
Petr Janíček
Jiří Janíček - zjištěno bydliště, ale není k dispozici, bude asi až v roce 2021
Alexandr Balog - řidič OT 810
Milan Bukovský
Jiří Krotil
Miroslav Bílek
Stanislav Schroller
des. Aleš Procházka (jaro 1984 až 1986, ale byl k nám převelen později)
Petr Zahrádka
Petr Horák
Dušan Cencinger - BZPZ (bydlel v Malenovicích)
Pavel Čáp - baterie velení (bydlel ve Zlíně)
Marek Ebert - radista (pocházel z Jablonce nad Nisou)
Josef Koller - RTZ řidič Praga V3S
Jiří Bristenský (Briestenský)
Zbyněk Spáčil
Jaromír Rejthar (firma vodo instalo Sudice nebo Oslavany)
Peter Duchaj
Stanislav Pohl (Josef?)
četař Luboš Faltus (Jablonné nad Orlicí)
Ivan Ďuriš (Milan?)
Luboš Daniš
Čestmír (Pavel) Randa (řidič minonemtu)
vojín Ivan Zimmer
vojín Luboš Vydra
Ladislav Baláž
Gabriel Bráz
Peter Cirner
Josef Fejl
Jozef Ferko
František Fišera
Igor Guldán
Ladislav Horváth
Miloslav Lanner (asi)
Petr (?) Máčala
Jaroslav Neuden
Karel Novák
Josef Nováček
Pavel Paukeje
Vladimír Urban
Július Vall
Tomáš Vele
Andrzej Smieja
Pavel Bodiš (Nivnice)

Vojáci jiných ročníků - termín nástupu podzim 1982 až jaro 1985 (mimo jaro 1984):
Votava
Časta - četař absolvent
Čermák - četař absolvent
čet. Petr Tušim - velitelská jednotka 2. oddílu - radista
Simon (řidič raketometu)
Martinec - řidič raketometu
Miroslav Dvořák z Ostrova nad Ohří (v civilu byl prý námořník)
Jiří Švejda - řidič Tatry 813 - hodně posiloval (bydlel v Kunčicích u Letohradu)
Dušan Kozma z Ostrova
Miroslav Štefanič
Igor Jankovič - tehdejší adresa Clementisa 44 909 01 Skalica
Milan Parma
Josef Poula - bylo mu asi 29 let když nastoupil, protože byl pár let zavřený, ale jinak výborný kluk
Miroslav Štěpán (Říkov u České Skalice)
Jaroslav Jesenský
Imrich Buzák
Milan Bartoš
Miroslav Ondráček (podzim 1983 až podzim 1985) z Nejdku
Pavol Strapáč
Petr Krechter - spojař - velitelská rota
Jan Balín - spojař - velitelská rota
Rostislav Müller - spojař - velitelská rota
Jozef Jačeň (?) - spojař
Petr Lukeš - výstroják
Burietta - doručovatel
Jan Dvořák z Lubů u Chebu
Bednář - vyhodnocovač
Bílik
Balín
Novák
Dymák
Uher
Sochor
Navrátil
Bek
Lukeš
Semrád (jeho otec byl major tamtéž)
Polan
Karel Havel
Roman Jedlička
Vincenz
Ivan Samek
Oberta
Rehák (Slovák menší postavy, podzim 1982 až 1984)
Kleiber
Bukovinský
Marian Figura (byl na ústředně a bydlel v Čani u Košic)
Mosch
Stejskal
Hradil
Lipenský
Lingeš
vojín Aleš Ráček promítal v útvarovém kině
svobodník Kalousek - řidič samohybného minometu (byl z jižních Čech)
Krupička - řidič samohybného minometu (byl z jižních Čech)
Richard Kocián - řidič samohybného minometu (byl z Ostravy)
František Holub pracoval v kotelně
Franta Siegel (z východního Slovenska)
vojín Hlaváč (ze Slovenska)
vojín Štefan Sedalík - hodně silný kluk (ze záhoří na Slovensku)
četař Miroslav Spurný (z Karlových Varů)
vojín Martin Smitka
Pavel Polanský
Hradil
Masmanidis (říkalo se mu basman)
Vladimír Zábojník
Dalibor Svoboda (Karlovy vary)
Zdeněk Pavlíček (Králíky)
Ladislav Bárta
Zoltán Horváth
Peter (?) Udvary
desátník Farkaš (nebo Fazekáš) - maďar
Elemír Kostzur (Elo, maďar) - řidič Tatry 805, náš půlročák
Josef Hanzel (z Horního Slavkova)
Vojín Komorník (byl tam asi 6 let)
Miroslav Raus (od Velkého Krtíše)
Julius Gašpar (od Velkého Krtíše)
Hynek Odstrčil (podzim 83 až podzim 84)
Imrich Bugár (jaro 1985 až jaro 1987)
Kováčik
Zdeněk Majer (jaro 1983 až jaro 1985)
Imrich Macejko
Vladimír Václavík (Vlado)
Komárek
Koziel
Radek Šoška - absolvent
Bodnár - absolvent
Štrbák - absolvent
Bazgier
Ladislav Kádner (tankista)
Dlouhý (tankista)
Matoga (tankista, chodil s Ivetou Bartošovou do školy)
Stanislav Vařeka - spojař
vojín Mihnák (Michnák) byl převelen asi z Terezína, byl z východního Slovenska
Čonka (1. DO) - malý, divoký, jako mazák učil Petra Pávka sundávat rydlo z kanonu
Jan Baláž jaro 85-87 VÚ 8228 a 3607 řidič Praga V3S velitelská baterie
Mirek Pávek
Jan Santdner
Viktor Štěpnička sloužil v roce 1985-87 v kuchyni a pak na vézetce - wendystepnicka@seznam.cz
Eugen Szabo (szabo@gmail.com) absolvoval KŘK na jaře 1983 a potom vozil pplk. Šustra na UAZu, pak byl převelen do Pardubic do VÚ 8228
Petr Šafář
Jiří Nový (podzim 1983 až podzim 1985) z Plzně dělal zapisovatele na štábu divize

Jména vojáků z povolání:
pplk. František Horák (Rámus)
kpt. Ivan Prchal (původně ppor.)
npor. Kadlec
mjr. Vladimír Lavička (říkalo se mu Lavson, Láďa nebo táta) - od listopadu 1984 zástupce velitele útvaru
npor. Kuděla
npor. Pastor
ppor. Pastorek
plk. Miloslav Šustr - velitel divize
mjr. Jaroslav Pospíšil
mjr. Ing. Vladimír Slovák - velitel útvar v roce 1984
pplk. Ing. František Rolf - od listopadu 1984 velitel útvaru (později zástupce velitele divize)
mjr. Ing. Sháněl - zástupce velitele útvaru v roce 1984
kpt. Ing. Zdeněk Všetečka (později mjr.) - náčelník štábu v roce 1984
kpt. Felcman - náčelník topo
mjr. Pavel Exler (Exner?) - kontrarozvědka
pplk Resler
gmjr. Roule
por. Pavel Čermák - velitel BzPz (baterie zvukoměrného průzkumu, "zvučka")
mjr. Čermák (Kotel)
pplk. Šipoš - velitel útvaru 3607
kpt. Mlejnek - náčelník přes proviant
npor. Veigl
kpt. Daniel Pala (Palo?), později mjr.
kpt. František Komůrka - tělocvikář - pohodový lampasák
kpt. MUDr. Miroslav Malina - náčelník zdravotnické služby
kpt. Rumlena - politruk
nrtm. Gyen
mjr. Varga - náčelník autoparku
kpt. Průcha - náčelník autoslužby
kpt. Šponar
rtm. Popper
npor. Vladimír Fikejs
npor. Pavelek (nebo Pavelec?) - 2. rota - minomety
kpt. Pleva - chemik
mjr. Bartoš
mjr. Karel Weigl (Waigel?)
kpt. Ladislav Pavlovič
kpt. Vladimír Koňušík (již několik let nežije)
npor. Zdeněk Koval (byl nějaký čas velitel 1. DO)
kpt. Karel Chromec (již několik let nežije)
prap. Miroslav Vrba - výstrojní sklad
kpt. Šimek - výstrojní sklad
kpt. Kovařík (Blexa)
mjr. Popovič - štáb (odešel pak s plk. Šustrem do Pardubic)
kpt. Ruml (již nežije)
npor. Snítilý (autopark)
pplk. Španko
Bartoš - výkonný praporčík
npor. Porubský
Pizur
por. Bátrla - RTZ
kpt. Paško
Zdeněk Dostálek - ošetřovna
kpt. Vladimír Fabián
kpt. Dušan Lacko
por. Maule
kpt. Lainz
npor Bartěja (nebo Bartéja)
ppor. Slováček
por. Teplý
rtm. Kuník
kpt. Kodet
por. Miroslav Máslo
rtn. Roman Hindrák - výkonný praporčík pod mjr. Lavičkou (od podzimu 1982)
rtm. Bělohlávek - výkonný praporčík pod mjr. Lavičkou do roku 1984

Různé vzpomínky a příhody:
Protože délka textu článku je omezena na 40000 znaků, musel jsem vzpomínky a příhody přesunout do nového článku sem: http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1303/ruzne-vzpominky-a-prihody

Podvalník P-50

7. ledna 2013 v 22:49 | Miloš |  Vojenská technika
Těžký podvalník P-50 je určen k rychlé přepravě pásové a kolové techniky a jiného materiálu do hmotnosti 63 tun. V nouzovém případě až 80 tun, maximální rychlost však může činit 10 km/h. Je řešen pro jízdu v soupravě s tahačem po komunikacích I. až III. třídy, po cestách se zpevněným povrchem a po únosném terénu bez vnějších nerovností a překážek. Při nakládání najíždí stroj na plošinu podvalníku po sklopných nájezdových klínech buď vlastní motorickou silou, nebo (v nepojízdného stavu) jsou na ni vytahovány pomocí lan navijáku tažného vozidla. V kopcovitém terénu nebo k zajištění bezpečné přepravy za nepříznivých povětrnostních podmínek je možné použít druhé vozidlo jako tlačné a brzdné.
Podvalník je pětinápravový přívěs s rovnou ložní plošinovou plochou. Skládá se z rámu s plošinou a nájezdovými můstky, náprav s vozidlovými koly, brzdové soustavy, řízení a elektroinstalace.
V Žamberku tento podvalník sloužil k přepravování samohybné houfnice 2S7 Pion a minometu 2S4 Tulpan.


Technické údaje:
Celková délka (včetně oje): 10 715 mm
Celková výška: 1 420 mm
Výška ložné plochy: 1 000 mm
Celková šířka: 3 100 mm
Délka ložné plochy: 6 200 mm
Šířka ložné plochy: 3 100 mm
Počet kol: 40
Pohotovostní hmotnost: 16 tun
Užitečné zatížení: 50 tun, max. 63 tun
Maximální povolená rychlost: 40 km/h
Výrobce: Transporta Chrudim

Samohybný kanón 2S7 PION

6. ledna 2013 v 20:21 Vojenská technika
V Sovětském svazu měli vojenští oficíři zálibu ve velkých věcech. A tak sovětská armáda v době studené války disponovala několika zbraněmi, které byly v něčem nej. Patřil k nim i velmi utajovaný kanon 2S7 Pion.


K nejvýkonnějším pozemním dělostřeleckým systémům studené války patřil bezesporu sovětský samohybný dělostřelecký systém SO-203, známější pod označením 2S7 Pion (v překladu pivoňka). Pivoňky se v řadách dělostřeleckých útvarů sovětské armády objevily poprvé v roce 1975 a záhy je do výzbroje dostaly i sovětské jednotky rozmístěné v NDR. Primárně byly určeny k ničení živé síly protivníka, stejně tak i důležitých objektů i uskupení nepřátelské techniky. Mohly být použity proti bodovým cílům i rozsáhlejšímu území, protože pro ně existovala jak konveční dělostřelecká munice, tak jaderná i chemická. Proto také patřily piony k velmi utajovaným zbraním.

Dvanáct kusů měla ve výzbroji i Československá lidová armáda, ta je získala v roce 1985 a byly umístěny v žamberské posádce. Záhy po změně politické situace a rozpuštění Varšavské smlouvy se však československé piony odebraly do muzeí. V rámci Varšavské smlouvy měla tyto kanony ve svém stavu již jen polská armáda, celkem 8 kusů, které ukončily svou kariéru až v roce 2006. Celkem vzniklo něco přes tisíc pionů, několik desítek kusů ještě slouží v armádách států vzniklých z bývalého Sovětského svazu.

2S7 Pion je samohybný těžký dělostřelecký systém, který disponuje kanonem 2A44 ráže 203 mm s automatickým nabíjením. Ten je při střelbě zapřen speciální radlicí a jeho stabilizaci pomáhají i polohovatelná zadní napínací kola povozku, která se spouštějí na zem. S konvečními projektilem, jenž vážil 110 kg, pion dostřelil do vzdálenosti 37,5 km, náboj s pomocným raketovým motorem pak dokázal zasáhnout cíl vzdálený 47,5 km. Přestože byl kanon vybaven automatickým nabíjením, kadence činila jen 2 výstřely za minutu. Ovšem, i když šlo o mohutnou zbraň, přechod z pochodové do bojové konfigurace trval jen 6 minut a po odpálení projektilu mohl pion odjet už během 3 až 5 minut. Z palebného postavení tedy dokázal zmizet dřív, než vystřelený projektil dopadl na cíl.

Díky mohutnosti a váze projektilů pion vezl v bočních schránkách jen čtyři kusy, další pak převážela muniční vozidla. Zajímavostí bylo, že pion disponoval palebným alarmem. Tlak i hluk při výstřelu mohly obsluze způsobit újmu, proto několik sekund před výstřelem vždy zazněl dobře slyšitelný opakovaný varující tón. Díky filtroventilačnímu zařízení byla osádka chráněna před účinky zbraní hromadného ničení. Na střeše kabiny jsou umístěny periskopy pro výhled vpřed a částečně i do stran.

Posádku pionu tvořilo 7 mužů, dalších sedm pak příslušelo k muničnímu vozidlu. Kabina byla pancéřovaná a odolávala střelám ručních palných zbraní a střepinám z dělostřeleckých granátů. Základ podvozku pocházel z tanku T-80, hnací ústrojí pak pro změnu z T-72. Za kabinou se nacházel motor spojený s hnacími koly podvozku, šlo o turbodieselový dvanáctiválec V-46-I o výkonu 575 kW, vedle něj tam byl ještě menší čtyřválcový diesel pohánějící hydraulický systém kanonu.

Dynamická ukázka samohybného děla 2S7 PION na akci BAHNA 2012 pořádanou Nadací pozemního vojska AČR: http://www.youtube.com/watch?v=zpKTe77K5N4

Technicko - taktická data
Bojová hmotnost: 46 500 kg
Délka: 13 100 mm
Šířka: 3 338 mm
Výška: 3 000 mm
Délka hlavně: 11 240 mm
Maximální rychlost: 58 km/h
Dojezd: 675 km
Brodivost: 1 200 mm
Výzbroj: kanon 2A44 ráže 203 mm
Počáteční rychlost střely: 960 m/s
Rozsah náměru: 0 - 60°
Rozsah odměru: ±30°

Dělo M-46 ráže 130 mm

6. ledna 2013 v 14:23 | Miloš |  Vojenská technika
130 mm kanón M-46 je určen k boji s nepřátelským dělostřelectvem, s tanky, k ničení obranných objektů a jiných odolných objektů polního typu, Kanón se přepravuje v závěsu za těžkými terénními tahači.


Hlavní technické údaje:
Ráže: 130 mm
Největší počáteční rychlost střely: 930 m/s
Max. dostřel: 27150 m
Max. náměr: 45°
Délka kanónu: v pochodové poloze 11,73 m
Délka hlavně: 7,6 m
Délka zákluzu: 1,25 m
Šířka kanónu: 2,45 m v pochodové poloze
Výška kanónu: 2,55 m v pochodové poloze
Hmotnost kanónu: v bojové poloze 7700 kg, v pochodové poloze 8450 kg
Počet obsluhy: 9 osob
Hmotnost náboje: 33,4 kg
Rychlost palby: 6 nábojů za minutu
Náboje: tříštivé granáty, náboje s raketovým pohonem, kouřové, osvětlovací a protipancéřové

Jedná se o polní dělo, vyznačující se dlouhou, štíhlou věží s cylindrickou perforovanou úsťovou brzdou a hydropneumatickým tlumičem nacházejícím se pod a nad hlavní. Dělo má ruční ovládání, používá dělenou munici a je vybaveno aktivním nebo pasivním zaměřovačem. Samotná zbraň je umístěna na jednonápravovém podvozku, při přepravě je vybavena druhou pomocnou nápravou. Obsluha je chráněna pouze zepředu čelním štítem o tloušťce 7 mm.
Velkou předností zbraně je možnost nepřímé střelby na velkou vzdálenost (až 27,5 km) s velkou úsťovou rychlostí. Má také velmi dobrý účinek při přímé protitankové střelbě. Dělo bylo poprvé předvedeno veřejnosti v květnu 1954 a v NATO bylo známé jako M1954. Od roku 1978, po zavedení do výzbroje dalších děl schopných střílet jadernou munici bylo dělo postupně vyřazováno a prodávané do dalších zemí. Dělo bylo vyráběno i v Číně pod označením Type 59.

Tatra 813 8x8 kolos

6. ledna 2013 v 14:01 | Miloš |  Vojenská technika
Tatra 813 je speciální těžký terénní nákladní automobil, vyráběný v letech 1967 až 1982 v tehdejším Československu. Základním představitelem této typové řady je především vojenská verze 8x8 kolos, která je schopná tahat přívěsy až do celkové hmotnosti 100 tun. Vyráběly se však i civilní verze 6x6, případně 4x4.


Podvozek a řízení
Základ vozidel tvoří pro Tatru typický podvozek Tatra - concept s centrální nosnou rourou. Odpružení je vpředu i vzadu listovými péry.
Kvůli snížení namáhání celého pohonného systému jsou vozy vybaveny kolovými redukcemi. Celý podvozek skrývá celkem 7 čelních diferenciálů. U této typové řady výrobce používal výhradně jednomontáž pneumatik na všech nápravách. U verze 8x8 kolos nejde vypínat pohon předních náprav. Díky tomu je vozidlo schopno překonat příkop široký až 1,5 metru, může zdolávat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů a jezdit s bočním náklonem až 30°. Tyto parametry nepřekonal žádný ze současníků, dokonce ani následující model T815.
Každé vozidlo vyrobené pro armádu bylo vybaveno centrálním dofukováním pneumatik, které může pracovat i za jízdy. Dofukování ovládá řidič z kabiny otevřením ventilu pro každé kolo. Centrální dofukování má svůj význam při jízdě v těžkém terénu, kde se často mění povrch, ale zejména v boji, když dojde k průstřelům pneumatik. V tom případě je možno pokračovat v jízdě a není potřeba měnit ihned celé kolo. Kompresor centrálního dofukování zvládá každé kolo při maximálním průstřelu 12 nábojů z nepřátelského samopalu ještě dofukovat, aniž by začala pneumatika zmenšovat objem. Řízení, které zabezpečuje natáčení obou předních náprav a je vybaveno kapalinovým posilovačem.

Pohonná jednotka
Pohonnou jednotkou je naftový, vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec s přímým vstřikem paliva. Vrtání 120 mm, zdvih 130 mm, celkový objem válců 17 640 cm3. Maximální výkon je 190 kW (260 koní). Ventilový rozvod je typu OHV s jednou vačkovou hřídelí pro všechny válce. Maximální kroutící moment je 990,5 Nm při 1 300 otáčkách za minutu. Základní spotřeba se pohybuje okolo 44 litrů nafty na 100 km. Chlazení zabezpečuje jeden ventilátor, který je schopen ochladit motor i při plném zatížení. Činnost ventilátoru je ovládána kapalinovou spojkou, která společně s termostatem řídí otáčky ventilátoru. Aby bylo možno motor nastartovat i při velmi nízkých teplotách, je vybaven dvěma startéry a motor je možno před startem nahřívat i nezávislým naftovým topením.

Spojka a převodovka
Spojka je trojkotoučová s posilovačem, aby se zmenšila síla potřebná k sešlápnutí pedálu. Motor s převodovkou je spojen kloubovou hřídelí se spojkou. Převodovka je pětistupňová, druhý až pátý převodový stupeň je jištěn tzv. blokovanou synchronizací a navíc je vybavena dvoustupňovým předřazeným převodem, takže celkový počet převodových stupňů je deset. Přídavná převodovka se ovládá elektropneumaticky s předvoličem na řadicí páce.

Brzdy
Provozní brzdy jsou bubnové, vzduchotlaké, umístěné v kolech. Brzdový systém je tvořen třemi nezávislými okruhy: okruhem předních, zadních náprav a okruhem brzd přívěsu. Bubnová parkovací brzda je umístěna na přídavné převodovce. Vozidlo je vybaveno i odlehčovací motorovou brzdou.

Kabina
Do kabiny se vejde sedm osob včetně řidiče. Mezi předními sedadly je umístěn motor, který je tepelně a zvukově izolován. Kabina je vybavena nezávislým naftovým topením. Ve střeše je jeden nebo dva kruhové průlezy.

Celkem bylo vyrobeno 11 751 vozů tohoto typu. Vozy T 813 byly úspěšně vyváženy například do bývalé NDR, Rumunska a Indie.

Orlické kasárny Žamberk

5. ledna 2013 v 0:48 | Miloš |  O Orlických kasárnách
Orlické kasárny Žamberk nebo též Orlická kasárna Žamberk, bývalý Vojenský útvar (VÚ) 3607 Žamberk jsou soustava budov v Žamberku.

Ve 20. letech 20. století tehdejší radní Žamberka usilovali o umístění vojenské posádky, aby se tím zvýšila prestiž okresního města. První posádka měla provizorní dřevěné budovy a cvičiště v cípu mezi Lukavskou ulicí a ulicí 28. října. Protože tyto prostory nevyhovovaly, začalo se brzy jednat o výstavbě kasáren.

Kasárny tak byly nakonec postaveny v městské části nazývané "Na skalách", na vyvýšeném místě nad řekou Divoká Orlice.
Stavba započala v roce 1930 a již v září r.1933 byla uvedena do řádného provozu. Objekt kasáren v té době měl tvar pravidelného rovnostranného pětiúhelníku, který vydržel až do r. 1965. Kasárny sloužily pro potřeby vojenských posádek umístěných v Žamberku.

V roce 1951 zde byla zřízena poddůstojnická škola žen, které zde zahájily svůj výcvik. Jednalo se o Školu pozemních specialistů letectva. O tomto období vyšla v roce 1997 knížka "Děvčata v modrém". Z ní je právě převzat plánek z roku 1954.


Objekt kasáren v roce 1965 v důsledku redislokace nových vojsk v posádce prošel prvními významnými stavebními úpravami autoparku. V rámci těchto změn byla do Žamberka v roce 1963 umístěna jednotka raketového vojska a dělostřelectva, která se v roce 1974 přestěhovala do nedalekého Kostelce nad Orlicí.


V posádce Žamberk vznikla dne 1.9.1974 7. dělostřelecká divize.
Velitelství divize kromě velitelské baterie a dopravní roty podléhala nově vytvořená 71. kanonová dělostřelecká brigáda VÚ 3607 dislokovaná v Žamberku. Brigáda byla původně tvořena 2 oddíly 122 mm kanonů vz. 31/37 a 2 oddíly 152 mm kanonových houfnic vz. 37.

V roce 1976 se uskutečnilo přezbrojení brigády na 130 mm kanon.

V dubnu 1984 došlo k přemístění velitelství divize do posádky Pardubice.

V září 1984 se v posádce Žamberk vytvořil 17. dělostřelecký oddíl, disponující 203 mm samohybným kanonem Pion a 240 mm samohybnými minomety Tjulpan.

V létech 1986 až 1991 došlo k budovatelskému rozmachu objektu - na místě bývalého cvičiště za kasárnami na vrcholku kopce byl vystavěn nový autopark sloužící k uložení nedotknutelných zásob. Tím objekt prošel druhou stavební změnou do dnešní podoby. Stavbu zahájily Vojenské stavby v místě bývalého cvičiště za autoparkem (za odstavnou plochou 1. DO). Stavba byla prováděna pomocí vojáků základní služby, jako stavební jednotka byl vyčleněn 1. DO, kterému sice velel kpt. Prchal, ale stavební jednotky měl na starosti pplk. Horák. Takže oddíl méně cvičil a více stavěl. V té době se také kasárny rozdělily na objekt A - původní kasárna (štáb, ubytovny, sklady výstroje, správa budov), B - autopark, dílny a sklady NZ a C - někdy též nový autopark, ale hlavně sklady NZ. Na podzim roku 1989 se do nových hal stěhovala technika zpět z Pardubic, kam byly v roce 1984 sklady NZ ze Žamberka odstěhovány, dále z Týniště nad Orlicí z muničních skladů a také ze skladů v autoparku. Výstavba autoparku pokračovala i v roce 1990, kdy byla zahájena výstavba ESO přístřešků a také terénní úpravy. V roce 1991 bylo vše dostavěno a předáno k plnému užívání. Dostavěl se psinec (v současnosti Psí útulek Žamberk, hned vedle objektu C - viz foto Nové sklady - letecký pohled) a hlídání techniky bylo svěřeno psům, což ulevilo vojákům vykonávající základní službu. Kolem celého objektu se postavila signální stěna. Mnozí se pozastavují nad vysokými stožáry nad celou částí C, které vypadají jako stožáry pro osvětlení. Jedná se ale o tzv. jiskřiště - ochranu proti bleskům, neboť v halách měla být skladována munice. Laicky řečeno jsou to hromosvody. Více fotografií najdete zde - http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/galerie/kasarny-nyni#


1 = objekt A, 2 = objekt B a 3 = objekt C

Velitelství 7. dělostřelecké divize i jí podřízeny útvary zanikly 31.10.1991. Ve velení divize se postupně vystřídali: plk. Ladislav Romaňák (1974 až 1976), plk. Ján Duchoň (1976 až 1983), plk. Miloslav Šustr (1983 až 1986), plk. Dušan Lukáčik (1986 až 1988) a plk. Jan Šťastný (1988 až 1991).

V roce 1991 byla ustanovena nová struktura posádky, která k počátku roku 1992 byla plně funkční a zahrnovala samostatný dělostřelecký oddíl velké mohutnosti, protitankový oddíl a byl vytvořen posádkový spojovací uzel.

K 1. 4. 1994 se první dva jmenované útvary přetransformovaly ve 46. dělostřelecký oddíl 4.brigády rychlého nasazení, jejíž velení sídlilo v posádce Havlíčkův Brod.

Působení této významné jednotky v Žamberku nemělo dlouhého trvání. Již k 1. 7. 1997 po předcházející několikáté reorganizaci AČR ukončil činnost v Žamberku 46. DO a jednotka byla přestěhována do Pardubic. Z Pardubic naopak přišla 2. dělostřelecká brigáda, která se přetransformovala z bývalé 7. dělostřelecké divize (VÚ 8228) v dělostřelecké mobilizační sklady nedotknutelných zásob. Tyto sklady zde pod různými názvy v souvislosti s opakovanými reorganizacemi armády zůstaly a sloužily až do roku 2003, kdy došlo k postupnému útlumu činnosti armády v Žamberku a sklady byly zrušeny.

Divize, která v roce 1974 v Žamberku začínala tam také po téměř 30 letech v roce 2004 skončila. Poté byl objekt zcela vyklizen a v listopadu 2004 majetkově převeden na Město Žamberk, které celý objekt fyzicky převzalo k 31.lednu 2005.

Po zrušení kasáren Město Žamberk vybudovalo nové komunikace a kasárny začalo v roce 2005 rozprodávat po částech soukromým subjektům. Objekt C byl v roce 2005 prodán společnosti Jamall, která využila objemově velkých, relativně nových prostor pro sklady nábytku a sídlí zde doposud.

GPS: 50°5'30.148"N, 16°27'17.238"E
Letecká mapa z roku 2003, kdy ještě stály všechny budovy: http://mapy.cz/s/6nzV
Letecká mapa z roku 2012: http://mapy.cz/s/6nA2
Letecká mapa Google: http://goo.gl/maps/OsszO
Virtuální procházka okolo kasáren (posun po silnici šipkou nahoru): http://goo.gl/maps/ywIs9

Zde můžete porovnat rozdíly mezi rokem 2003 (nahoře) a 2012 (dole):
Žamberk náměstí webcam - webová online kamera: http://kamery.ttnet.cz/online.php?cam=zbknam&online=1