Hledáme vojáky, kteří sloužili vojnu v Žamberku v roce 1984 až 1986 - web pro nalezení kolegů vojáků, kteří byli na vojně
u VÚ 3607 (dříve VÚ 8228), 17. dělostřelecký oddíl, 7. dělostřelecká divize, 71. kanonová dělostřelecká brigáda, Orlická kasárna




Aktuality, jak byl kdo kdy nalezen: http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1301/aktuality


Navštivte i naše stránky na Facebooku https://www.facebook.com/orlicke.kasarny.zamberk,
jsou přístupné volně, není k tomu potřeba mít registraci, najdete tam i jiné informace, fotky a zajímavosti než na tomto webu.

Vojenský deníček

26. května 2013 v 16:17 | Miloš |  Vojáci základní služby
Jeden voják si po celé dva roky vedl pečlivě svůj deníček, kam téměř každý den zapisoval zprvu heslovitě, později podrobněji svoje zážitky z vojny. Stojí to za přečtení, i když některé jeho činnosti, zejména zašívání se, se často opakují. Toto je výběr některých zápisů z deníčku.

První dny na vojně:

Zakopávání se ve stoje, vleže a oblékní PCHOJ:

Rajóny a trochu šikany od mazáků - ježdění dvěstěpadesátek:

Oslava dne ČSLA zamenala dobré jídlo:

Pondělí - nácvik na Spartakiádu, čtvrtek - bolí ho nohy. Povýšení na půlročáka - staršího rajonistu 30 ranami opaskem na zadek:

Středa - vycházka po měsíci, čtvrtek - bolehlav :-)

Láďa (tj. mjr. Lavička) se nás snaží tavit nástupy, ale nedaří se mu to. 6. ledna 1985 teploty až -28° C:

Únik přes plot, ztráta boty :-)

V hostujících kasárnách Most, kde jsme byli kvůli nácviku Spartakiády, byla dobrovolně povinná účast na národní házené, kde chtěli abychom fandili Mostu, ale fandili jsme Plzni, takže vojáci ze Žamberka byli odvedeni a potrestáni zákazem vycházek a některé dokonce zavřeli:

Vojenská přísaha trochu jinak
Já, příslušník roty týlového zabezpečení, slibuji před svými druhy, že nebudu váhat nasadit svůj život proti jakémukoliv množství alkoholu, budu ho pevně a přesně rozeznávat od vody.
Nebudu váhat nasadit život na dobytí jakéhokoliv množství žen a radši zemřu v jejich náručích, než bych zradil.
Když tuto přísahu poruším, ať mě nemiluje žádná žena a žádný hospodský ať mi nenaleje.
Tak přísahám:

Spartakiáda 1985 - vyprodaný Strahovský stadion:

28. červenec - přijel Míla (Šustr) na kontrolu. Láďa (Lavička) nestíhá rozdělení. Šustr Lavičku seřval. Lavička seřval vojáky, musejí uklízet až do půlnoci. Zákon padajícího hovna:

Po obědě se opaluji za klubem, kde mě vyhmátl Lavička s velitelem útvaru Šustrem. Dostal jsem 3 dny basy. PHD nám prodloužili do 23 hod., ale stejně nic nedělám.
9. spna nastupuji do pořádkové hlídky s kpt. Chromcem. Večer s ním sedíme v hospodě Společenský dům a pak ještě ve vinárně Rubín. Vrátili jsme se opilí všichni i s velitelem hlídky:

Proslýchá se, že půjdeme do civilu asi dříve, 19. března. Na bigošárně (1. dělostřelecký oddíl) se vojáci opili a dělají bordel. Nemůžou dostat do basy, přijelo kvůli tomu asi 10 lampasáků:

9. března 1986 - tento osudný den jdu do basy na 10 dnů. Dosud jsem byl čistý. 9 dní před civilem mě zavřel. Jsem v base, končím se záznamy. Budu nadsluhovat. Do civilu půjdu 12. dubna:

 

Vojenský metr

26. května 2013 v 8:18 | Miloš |  Vojáci základní služby
Asi každý voják, který sloužil 2 roky vojny, měl svůj metr. Často měli vojáci metry dva i více, protože jeden stříhali a pak měli ještě nějaký na památku. Jeden pěkný, který zůstal zachován vcelku si zde můžete prohlédnout.
(Kdyby někoho zajímaly nápisy na boku, tak je tam napsáno: "Už se mi ty 2 roky prázdnin krátí! Žil jsem jak na zámku." A u otvoru, kudy se metr vytahoval z krabičky: "Polez, hej rup!")


Denní rozkaz velitele VÚ 3607 číslo 72 ze dne 5. 4. 1984

25. května 2013 v 18:26 | Miloš |  Vojáci základní služby
Napadlo mě zkusit požádat Vojenský ústřední archiv Praha, jestli by nám neposkytl nějaké seznamy vojáků VÚ 3607 Žamberk. Po trochu složitější komunikaci se mi podařilo získat kopie originálních dokumentů, které jsou archivované ve Vojenském historickém archivu v Praze, konkrétně:
  • Denní rozkaz velitele VÚ 3607 číslo 69 ze dne 2. 4. 1984,
  • Denní rozkaz velitele VÚ 3607 číslo 72 ze dne 5. 4. 1984,
  • Denní rozkaz velitele VÚ 3607 číslo 69 ze dne 3. 4. 1985,
  • Denní rozkaz velitele VÚ 3607 číslo 206 ze dne 4. 10. 1985.

Pro nás, nástupní termín jaro 1984 je nejzajímavější Denní rozkaz velitele VÚ 3607 číslo 72 ze dne 5. 4. 1984:



Zde je uvedeno všech 73 vojáků, kteří nastoupili na jaře 1984 k VÚ Žamberk. Zajímavé je, že i bez tohoto dokumentu jsme si společně vzpomněli na podstanou většinu vojáků, chybělo jim nám jich asi 19, kteří jsou již doplněni v článku http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1301/hledame-vojaky-1984-1986. Díky dokumentu jsem dále do toho článku doplnil i několik vojáků z povolání, jejichž jména se objevily v rozkazu.

Všechny zatím získané 4 denní rozkazy číslo 69 ze dne 2. 4. 1984, číslo 72 ze dne 5. 4. 1984, číslo 69 ze dne 3. 4. 1985 a číslo 206 ze dne 4. 10. 1985 najdete zde - http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/galerie/ruzne.

Denní rozkazy z období podzim 1984 jsou bohužel zničené povodněmi v roce 2002.
 


Na náš web odkazuje TV Nova

12. května 2013 v 13:59 | Miloš |  O tomto webu
Na náš web http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/ odkazuje i TV Nova, respektive TV Fanda, televizní kanál společnosti CET21, provozovatele celoplošné stanice TV Nova. Konkrétně se jim líbil náš článek Tatra 805 - kačena, viz http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1302/tatra-805-kacena.


Velikonoční přání

30. března 2013 v 12:28 | Miloš |  Vojáci základní služby

Vážení bývalí spoluvojáci a všichni fanoušci tohoto webu,

přeji vám krásné velikonoční svátky.

Miloš




Vzpomínky a příhody z vojny 2

17. března 2013 v 22:59 | Miloš |  Vojáci základní služby
113. Auta, která se převážela z nedotknutelných zásob (NZ) ze Žamberka do Pardubic byla většinou v hrozném stavu. Hlavní příčina byla, že když nebyl na skladě nějaký náhradní díl na opravu některého provozního auta, tak se občas použily náhradní díly z uložených aut. Lampasáci o tom většinou nevěděli. A pak taky na uloženkách zapracoval zub času. Po převozu do Pardubic se na auta podívali opraváři a pak následovalo hlášení do Žamberka a tenkrát toto řešil osobně Šustr. Ten pak vždycky lampasáky, kteří zodpovídali za techniku, i řidiče, pozval na kobereček a museli mu vysvětlovat jak například auto, které mělo kapalinové brzdy, dojelo až do Pardubic bez brzdové kapaliny. Libor Křivohlávek, který to auto převážel, pak vysvětloval, ža tam kapalina ani nemohla být, protože po nalití ihned vytekla ven, tak brzdil celou dobu jen ruční brzdou. A řešila se tam spousta jiných vážných závad.

114. Jednou se stalo, že jsme měli odvézt Tatru z uložených zásob. Na první pohled jí chyběly různé věci, které neměly vliv na provozuschonost, jako různé kryty, nějaké světlo, nějaké okno, atd. Řidič otočil klíčkem a nic se nerozsvítilo. To nic, říká lampasák, to se dalo čekat, to bude vybitý akumulátor a nechal dovézt startovací zdroj. Mechanik chtěl připojit zdroj na akumulátor a říká: "Tady ale vůbec není akumulátor!" Lampasák se chytl za hlavu a říká: "Sakra, kdo to ukradl, dovezte jiný akumulátor!" Dovezli, zapojili, otočili klíčkem, kontrolky se rozsvítily, ale startér ani necvakl. Lampasák: "Bouchněte do startéru, třeba se jen sekla kotva!" Mechanik: "Tady ale chybí ten startér!"

115. V autoparku někdy v létě 1985 jeden poručík, který byl čerstvě po škole, nařídil vojákům u děla dofouknout kola. Bylo to dost přesvědčování, že to nejde, že kola jsou plná.

116. Tonda Knobloch výzbrojnímu náčelníkovi s přezdívkou syčák odpálil raketu u ucha. Syčákovi se z toho čepice odkutálela po poli a měl pak nějakou dobu kropenatý obličej.

117. Vojín Zimmer jednou usnul na ložišti minometu (talíř pod hlavní, který se při střelbě opíral o zem) při střelbách. Karel Bačina ho chtěl vzbudit, ale pak ho nechali spát a vypálili. Ložiště se zabořilo asi 10 cm do hlíny, Zimmer se jen otočil na druhý bok a chrněl dál.

118. Legendární byly ponožky vojína Zimmera, sušil si je za sebou na regálu, aniž by viděly vodu nebo Trimin (prací prostředek, používaný na vojně). Ty nejstarší pak trochu promnul, aby změkly a dal si je na nohy. Smrad okolo něho byl strašný. Jednou to už spolubydlící nemohli vydržet, tak ho chytli a namazali ho v koupelně mazlákem (mazlavé mýdlo - na vojně se s ním myly hlavně podlahy), takže pak byl nucený se opláchnout a tím se aspoň trochu umyl.

119. Christov Stojnov z 1. dělostřeleckého oddílu už sloužil podobně jako vojín Komorník víc než 6 roků a lampasáci si s ním nevěděli rady. Jednou mazáci donutili Petra Pávka, aby ho vzbudil. Tomu se do toho moc nechtělo, už se viděl dolámaný na ošetřovně, ale nakonec ho vzbudil. Dopadlo to dobře, Stojnov poznal, kdo to vymyslel a seřval mazáky, proč ho budí.

120. Náčelník ošetřovny, kpt. Malina chtěl Petra Pávka zavřít za to, že mu omrzly nohy v zimě na cvičení na Doupově a hulákal, že je to nekázeň vojáka. Po čase se ale uklidnil, basa se nekonala a ještě nechal přivést na cvičení nové kanady, které byly příčinou omrzlin několika vojáků.

121. Jednoho dne Luboš Danyš projevil přání říkat "ř", tak se ho to kolegové snažili naučit a on pak celý den zpíval tehdy známou písničku od Hany Zagorové a po kasárnách znělo pořád dokola "Žíkej mi".

122. Povyšování opaskem dost bolelo a všichni se ho báli, jen východňár Mihnák se ukázal jako tvrďák, v klidu ležel, usmíval se a počítal rány, jestli ho neošidili.

123. Vojín Mihnák vždycky říkal, že když jdou u nich na východním Slovensku do hospody, nechávají si na věšáku "košu" (kosu), kdyby došlo k bitce. Kromě toho měl každý v kapse ještě nůž.

GAZ 66

8. března 2013 v 21:47 | Miloš |  Vojenská technika
GAZ 66 byl lehký terénní nákladní automobil, který byl v kombinaci s různými nástavbami používaný pro přepravu nákladu a osob po silnici i v terénu. GAZ 66 se začal vyrábět počátkem 60. let v bývalém Sovětském Svazu. Tento automobil měl ve své době velmi zdařilou konstrukci a stal se tak oblíbeným automobilem vojsk Varšavské smlouvy v mnoha státech východního bloku a používal se i u nás v ČSLA.


V automobilu se používal vidlicový, osmiválcový, vodou chlazený, benzínový motor o obsahu 4254 cm3 a výkonu 115 koní (85 kW) při 3200 ot/min. Vůz byl konstruován pro provoz v náročných klimatických podmínkách v rozmezí teplot od -40°C do +50°C. Těžiště automobilu GAZ-66 bylo umístěno poměrně nízko, díky tomu měl automobil výborné jízdní vlastnosti. GAZ 66 byl vybaven některými na svou dobu moderními prvky, jako například samosvornými nápravovými diferenciály, kapalinovým posilovačem řízení a vpřed odklápěnou kabinou řidiče. GAZ 66 má dvě nápravy, obdélníkový rám a tuhé nápravy odpružené listovými pery. Pohon zadní nápravy je trvalý, pohon přední nápravy se dal zapnout dle potřeby. Vozidlo mělo zařízení pro úpravu tlaku pneumatik za jízdy. Ovládání vozidla usnadňoval kapalinový posilovač řízení.

Dvě vozidla GAZ 66-CP1 byla i ve výzbroji BzPz (Baterie zvukoměrného průzkumu) v Žamberku. Jedno vozidlo jako telefonní a radiová ústředna pro průzkum a řízení paleb a druhé s označením CP-2 jako spojařské a servisní vozidlo s elektrocentrálou pro napájení ústředny a zdrojů radiostanic. Ve výbavě byla i meteosada. Nástavba byla osazena výkonným naftovým topením, protichemickou sadou a filtroventilací.




Technické údaje skříňové verze
Nejvyšší rychlost: 95 km/hod.
Spotřeba paliva: 24 l/100 km
Brodivost: 0,8 m
Pohotovostní hmotnost: 4100 kg
Nosnost: 1610 kg
Stoupavost: 31°
Nájezdový úhel vpředu/vzadu: 42°/32°
Délka: 6,03 m
Šířka: 2,40 m
Výška: 2,85 m
Vnitřní rozměry skříně: 3,68 x 2,25 x 1,80 m

Vzpomínky a příhody z vojny 1

3. března 2013 v 12:21 | Bývalí vojáci |  Vojáci základní služby
1. Jaromír Čulík a Roman Večeřa - kvůli jedné noci v zadržovací vazbě šli do civilu až dva týdny po nás, protože nejdřív čekali na datum 1.4., od kterého se počítaly odsezené dny plus ten odsezený den a tak šli do civilu až 2. dubna.

2. Ladislav Cejnek - to byl asi nejtrestanější voják v Žamberku v letech 1984 až 1986.

3. Martinka - měl hrozně slabý hlásek, když ho vyhlašovali, tak se ozval slabým hláskem: "tu" a velitel na to: "Martinka hlásnějšie!" a on se tím slabým hláskem snažil zakřičet, ale ozvalo jen o trochu silnější: "tu do pi.i!!!"

4. Vzpomínáte si jak každý den byla rozcvička na hudbu, která byla přehrávaná z nějakého kotoučového magnetofonu a 2 roky každý den jsme slyšeli naprosto stejné písničky ve stejném pořadí? To bylo psycho. Byly tam skladby např. od Jiřího Schelingra - Sim-sala-bim z roku 1975 a od Olympicu z roku 1980 - Vlak co nikde nestaví. Dále tam byla skladba od Miroslava Žbirky - 22 dní, Věra Špinarová - Bílá Jawa 250, Jiří Schelinger - Jahody mražený a Petr Spálený - Zdeněk Rytíř - Dítě štěstěny.

5. Velká akce byla Spartakiáda 1985 v Praze na Strahově - http://www.youtube.com/watch?v=b84RmTTkc2M

6. Pplk. Horák byl asi nejstarší lampasák u útvaru, nikomu neublížil, velel zpětnému odřadu, byl sice malé postavy, vypadal trochu jak Louis de Funès, ale uměl takřvát, že šel z něho strach, proto měl také přezdívku Rámus.

7. Npor. Kadlec byl velitel KŘK (krátkodobý řidičský kurs) - jeden z mála normálních vojáků z povolání.

8. Mjr. Lavička byl velmi přísný a dokázal být hodně nepříjemný.

9. Mjr. Pospíšil - politruk, zvaný "rakovina", velmi nepříjemný lampasák.

10. Npor. Pastor měřil přes dva metry a ppor. Pastorek asi metr šedesát - jejich výšky odpovídaly hodnostem. Byli kamarádi a tak často šli někam spolu, byl to super pohled na 2 postavy, mezi kterými byl výškový rozdíl půl metru.

11. Mjr. Exler, z kontrarozvědky byl prý dobrý chlap, na cvičení se mu líbilo ve spojařském autě, protože tam bylo teplo ale dožadoval se aby se topilo ještě víc, protože nestíhal sušit nasbírané houby.

12. Kpt. Felcman, náčelník topo, prý nebyl olíben.

13. Když přijel mrňavý gmjr. Roule, lezli někteří strachy z VZ oknem, aby je neviděl.

14. Otec por. Čermáka - velitele BzPz (baterie zvukoměrného průzkumu) byl mjr. Čermák, sloužil na štábu, byl vášnivý kuřák, dělal na tajné spisovně a říkalo se mu Kotel.

15. Burietta dělal něco jako doručovatele, protože byl i v civilu byl pošťák.

16. Protože Roman Večeřa jezdil s Tatrou 805, které se říkalo kačena, dostal Roman podobnou přezdívku "Kachna".

17. Houfnice Pion byla tak velká, že při nakládání v Žamberku z boční rampy se vagon roztrhl a muselo se přejet na čelní rampu.

18. Náčelník přes sport se jmenoval kpt. Komůrka (vysoký, tmavé vlasy, knír jako cirkusák).

19. Major Ing. Lavička to dotáhl na generálmajora a ředitele personální sekce ministerstva obrany ČR, viz http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=9269 a http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=6815.

20. Náčelník zdravotnické služby byl kpt. Malina.

21. Jednou v zimě, když byl celý buzerák (nástupiště) pokrytý ledem, nařídil plk. Šustr, aby byl buzerák a cesta okolo bez ledu. Vojáci tedy dostali krumpáče a lopaty a snažili se led odstranit. Když ale Šustr uviděl, jak voják bouchá krumpáčem do ledu, zařval: "Kdo velí tomuto vojákovi?" Ozval se nějaký lampasák a Šustr na něj řval: "Soudruhu nadporučíku, proč tady ten voják rozbíjí ten asfalt?"

22. KŘK na Tatry probíhal tak, že nás posadili do Tatry 813 - raketometu a hned jsme řídili do Pardubic, zabily se tím 2 mouchy jednou ranou, protože jsme zároveň takto převáželi raketomety, uložené v NZ (nedoknutelné zásoby). Můj raketomet nedržel volnoběh, což jsem zjistil až před první prudkou zatáčkou, kdy zhasl motor. Řekl jsem si, že napřed vyberu zatáčku a potom motor nastartuji. Jenže dvě řiditelné nápravy u dvacetitunového kolosu opravdu nešlo utáhnout bez posilovače a tak nezbylo než brzdit. Ty brzdy ale taky nebyly nějak super, navíc rakotomet už byl pravými koly na krajnici a pak se ozvalo pár ran a zahlédl jsem letět pár bílých předmětů. Ptám se spolujezdce - velitele vozu Jozefa Blahušiaka - co to bylo? A on - to nic, to byly jen patníky. Vylezli jsme ven, raketomet měl jen malinko odřenou barvu a u silnice chybělo asi pět silných betonových patníků, spojených tlustým ocelovým lanem, které odskákaly jak sirky. Tak jsme couvli a jelo se dál.

23. Vojín Balog (hodně opálený) jezdil s OT 810 (hakl), jednou se mu podařilo projet zdí v autoparku.

24. Nadrotmistrovi Gyenovi se říkalo stříbrný generál.

25. Zdeněk Novotný (přezdívka Kuzma, vysoký hubený blonďák) chodil všude pozdě, věčně neupravený, byl řidič Praga V3S a při přípravě na cvičení Štít 1984 někde u Rokytnice se stalo, že tam ztratil samopal. Nechal totiž samopal položený na blatníku vétřiesky. Druhý den přijel někdo s traktorem a samopal dovezl, že si ho tam někdo zapomněl.

26. S prádlem na výměnu do prádelny do Letohradu se většinou jezdilo s UAZem. Jednou nás ale poslali s Tatrou 813. Odevzdali jsme v prádelně špinavé prádlo, vyzvedli čisté a šli jsme do hospody. Tam jsme vypili každý asi 10 piv včetně mě, jako řidiče. Když jsme vyšli ven, říkám - sakra, my jsme tady Tatrou, no co naděláme, jedeme. Při projíždění ulicemi se najednou ozvala hrozná rána z pravé strany, všichni ohnuli hlavy, vysypalo se boční sklo. Nechápali jsme co to bylo, až pak jsme si všimli, že na jednom domě bylo lešení, z něj trčela neoznačená trubka a do té jsme vrazili. Po příjezdu do kasáren jsme navštívili halu s NZ, vyndali tam okno z uložené Tatry, nasadili místo rozbitého okna a bylo to vyřešené, nikdo na nic nepřišel.

27. Někdy vznikala nedorozumění díky jazykové bariéře. Při jednom PHD (parko hospodářský den - v podstatě sobotní úklid) nám velel ppor. Pastorek. Uklízeli jsme buzerák a okolí, on přišel a říká: "Pozbierajte tie konáre!" Tak jsme posbírali všechny vajgly, on zase šel okolo a říká: "Povedal som pozbierajte tie konáre!" Tak si říkáme vajgle to asi nebyly, asi myslel to listí. Tak jsme uklidili listí a za chvíli se ozval řev: "Robíte si zo mňa srandu? Povedal som pozbierajte tie konáre!!!" A my: "Co to jsou ty konáre?" "No predsa větve!"

28. Díky tomu, že 24. - 28. března 1986 se konal 17. sjezd KSČ a byly obavy, aby propuštění vojáci nenarušovali průběh sjezdu, pustili nás o týden dříve, místo 26. března už 19. března 1986. Evidentně jsme to ještě 49 dní před civilem nevěděli, viz: http://nd06.jxs.cz/701/184/466c4b9683_91021739_o2.jpg

29. Mjr. Lavička jednou prohlásil jako DVT na schodech do jídelny: "Není věcí chtění vojáka, ve které ruce má příbor!"

30. Za účelem nácviku na Spartakiádu jsme byli nějakou dobu i u VÚ Most.

31. Roman Vyoral měl walkman a poslouchal metal, hlavně Judas Priest.

32. Pro plížení v terénu byl povel: "Plížením, plazením vpřed!" Vojín Putnoky si z toho udělal: "Plížom, plážom!"

33. Byli jsme na několika vojenských cvičeních, například Štít 84, dále ve vojenském výcvikovém prostoru Doupov, Červená voda, Libavá, Brdy a Dobrá Voda.

34. Vojta Dostál (Čedič), uměl krásně kreslit, kreslil pohledy a jiné věci. Mězi jeho oblíbená slova patřily slova čedič, mrkev a krmelec. Protože obdivoval horninu čedič, měl podle toho přezdívku Čedič.

35. Roman Večeřa nafotil fotky díky tomu, že měl foťák schovaný na PVS (politickovýchovná světnice - společenská místnost s TV) za nástěnkou.

36. Milan Parma - chemik a instruktor v KŘK, byl to náš mazák (šel do civilu na jaře 1985) byl celkem fajn.

37. Jednou jsme potřebovali propašovat do baráku litr rumu. Bránou to samozřejmě nešlo, tak jsme flašku hodili přes plot a pak ji vytahovali na provázku. Provázek to ale nevydržel, flaška se utrhla a rozbila a tak se chvíli okolo baráku linula krásná vůně rumu.

38. Aleš Nýč zná Chmelaře, Stuchlíka, Šlégra - s ním se chodil během parkohospodářského dne zašívat a spát do jeho haklu (OT 810), zná Suchomela, Stříteckého, Hradila a Basmana (tak se říkalo Masmanidisovi). Byl u ztráty samopalu Zdeňka Novotného (Kuzma) na Štítu. Jezdil se štábákem a jeho velitel vozu byl chvíli tehdy ještě kapitán Lavička. S Janem Dvořákem z prvního oddílu, leželi vedle sebe na regále rok a byla s ním neskutečná sranda.

39. K dobrým lampasákům patřili kpt. Průcha, který byl náčelník autoslužby a kpt. Šponar. Jednou se ptali vojáků na jakémsi školení v kinosále, proč jim říkáme lampasáci, že lampasy mají jen generálové a že oni mají všivky. Na to jim Pavel Polanský hbitě odpověděl: "Tak jste všiváci!"

40. Na letohradské diskotéce se v sobotu časně ráno poprali tajemník Městského úřadu v Žamberku Ivan Prchal (dříve ppor. Ivan Prchal) a místostarosta města Petr Novotný. Ten skončil po incidentu v nemocnici. Kdo koho napadl, vyšetřuje policie. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/stret-mezi-zastupci-mesta-zamberk-skoncil-v-nemocnici-pp5-/krimi.aspx?c=A130122_132731_pardubice-zpravy_pri

41. Ivo Bachorec byl jeden z nejlepších řidičů, uměl s dělem nebo podvalníkem procouvat celý autopark na naši odstavnou plochu dvěma zatáčkami a ještě do kopce.

42. Luboš Chaloupka měl na parkovišti Trabanta a když měl vycházku, sedl do něj a jel domů. Z domů pak vozil nebo mu posílali uzené maso, klobásky, škvarky, jitrnice a jiné dobroty z domácí zabijačky. Vymyslel, jak na pokoji uvařit pudink. U jeho i mé Tatry jsme vystěhovali jednu ze dvou bočních schránek na nářadí a nacpali jsme tam konzervy, nádobí, mouku, cukr, pudinky, polívky, zkrátka různé potraviny a ingredience. Na cvičení jsme pak rozdělali oheň a vařili jsme si různá teplá jídla, která polní kuchyně nenabízela, viz zde http://nd06.jxs.cz/394/503/073b9ab620_91018374_o2.jpg a zde http://nd06.jxs.cz/526/950/85ecae3bdf_91018417_o2.jpg a to včetně našeho oblíbeného pudinku, do kterého jsme si nasbírali v lese borůvky. Často jsem si ale představoval, kdyby například plk. Šustr viděl, co vozíme v levých schránkách na nářadí.

43. Jedna z věcí, co Čedič (Vojta Dostál) vyrobil, byl ručně malovaný diplom za alkoholismus, viz http://nd06.jxs.cz/141/998/4ee2d9682e_91189937_u.jpg. Aleš Nýč ho má dodnes doma. Čedič také maloval vojákům vycházkové knížky s třídnostmi a hospodský pak vojákům potvrzoval, kolik toho vypili. Na trojku třídnost musel voják vypít deset piv nebo panáků, na dvojku patnáct a na jedničku dvacet.

44. Ing. Miloslav Šustr v roce 2005 - Náčelník oddělení veřejných zakázek Ministerstva obrany - tel. 973 231 281

45. Npor. Kuděla ve výcvikovém prostoru nedaleko Žamberku při nácviku se samohybnými minomety 2S4 Tjulpan měl prst na hraně otvoru poklopu minometu právě ve chvíli, když poklop spadl a tím mu usekl jeden článek prstu. Vojín Jaroslav Petrovič, kterému amputovaný článek prstu spadl pod nohy mu řekl: "Já vám ten prst přinesu soudruhu nadporučíku." A on na to: "Nechte ho být, vždyť jich mám ještě dost."

46. Martin Štourač a Pavel Ryšavý také strávili v kasárnách o 2 týdny déle.

47. Vojta Dostál - Čedič po vojně pracoval v Litomyšli. Jirka Genkov Čediče i navštívil, dělal kulturního pracovníka ve Smetanově domě v Litomyšli a byl stejný recesista jako na vojně.

48. Četař absolvent Čermák byl takový kliďas z Moravy, rozuměl si s námi záklaďáky.

49. Jiří Genkov bydlí stále na karlovarsku, kousek od Doupova, rok po vojně měl šok, kydž uviděl v místní hospodě celé velení včetně Lavičky. Ve Vojkovicích se dřív vagónovalo.

50. V roce 1991 odvezl kpt. Fabián 3 nejlepší spojařské Tatry 805 (kačeny), které se v Žamberku nacházely, do vojenského historického muzea - depozitu v Praze - Kbelích. Měly by tm být vystaveny jako exponáty a měly by sloužit i pro natáčení filmů. Zbytek kačen skončil ve šrotu. Hakly se tehdy odvezly na Slovensko, také většinou do šrotu, ale některé se dostaly na kšeft zpět do Česka (1 ks cca za tehdy celkem vysokou cenu 5.000,- Kčs) a stály v té době dlouho v bazaru v Kostelci nad Orlicí.

51. Romolo Cicutto často chodil na bránu dělat dozorčího vchodu s Vladimírem Zábojníkem, který musel kanady dávat do vedlejší místnosti, protože mu hodně páchly nohy. Později dostal úlevu, že mohl nosit polobotky.

52. Jiří Novák sloužil u minometů a věčně nic nestíhal.

53. Miroslav Štefanič byl náš mazák z východního Slovenska. Když se vrátil z hospody, vždycky strašně křičel a šel z něho strach. Ve skutečnosti měl ale dobrou povahu, uměl pomoci i poradit. Čedičovi při odchodu do civilu slíbil, že mu pošle balík. Balík pak Čedičovi opravdu přišel, byl obrovský a těžký, kromě spousty klobásek v něm Čedič našel i plechové konzervy. Čedič myslel, že je to jídlo, ale po otevření zjistil, že byl v plechovkách tvrdý alkohol a tak bylo na Čedičově
pokoji velmi veselo.

54. Petr Šrom byl z neznámého důvodu podezřelý z krádeže dvou granátů z muničního skladu v Týništi. Když jel na poslední dovolenou, tak ho vojenská kontrarozvědka (kontráši) chytli před nádražím, ještě než stačil odjet a odvezli ho zpátky do kasáren k osobní prohlídce, jestli ty granáty nepašuje v trenkách. Následně u něj objevili fotografie o nichž naznali, že jsou závadné a mohly by padnout do rukou imperialistických nepřátel. Byli asi ze dvou obranných granátů,
ztracených před sjezdem KSČ dost nervozní. Ještě několik měsíců po odchodu do civilu se musel dostavit na vojenskou prokuraturu do Hradce Králové k výslechu. Tak po těch granátech ti "kluci vojenský" toužili. Myslí si, že má někdo dodnes na stole dvě originální těžítka. Petr Šrom byl celý druhý rok ve stolárně na RTZ (rota týlového zabezpečení) a tím pro něj klasická vojna typu ze služby do služby přestala existovat. UAZa mu sebrali a dostal Tatru 148 v NZ (nedotknutelné zásoby). S tou vyjel asi dvakrát a jeden výjezd na nějaký poplach o půlnoci do muničního skladu v Týništi měl za následek výše uvedenou příhodu.

55. Pavel Keller narukoval 3. 10. 1983 do Hranic na Moravě. Po 14 dnech byl převelen do Žamberka společně s Václavem Karkošem (byl z Hrádku u Rokycan a měl hotelovou školu v Karlových Varech) a s několika dalšími vojáky, přivítal je kpt. Rumlena. Přísahu již měl v Žamberku, i část přijímače. Nejprve byl spojař, pak byl na kuchařském kurzu v Kaplicích s Václavem Karkošem. Po návratu byl s Václavem Karkošem ve VZK (vojenská závodní kuchyně - důstojnická jídelna, čili místo, kde bylo jídlo jídlem). Poté dělal strážného v Týništi a na cvičení Štít 84 byl Pavel Keller s 1. DO jako obsluha Pionu. Poslední rok byl výstrojní skladník společně s prap. Vrbou a kpt. Šimkem.

56. Dřívější velitel 1. dělostřeleckého oddílu kpt. Kovařík byl štíhlý, vysoký, uřvaný a vzteklý. Jeho zástupce byl Prchal. Kovařík měl problémy s nadřízenými za hrubé chování k vojákům. Dokonce dostal kázeňský trest za chování k vojákům a byl převelen. Jeho žena npor. Kovaříková pracovala na štábu, takže běhala po štábu a prý také za vojáky.

57. Do Žamberka se prý dostali většinou lampasáci s nějakým škraloupem nebo za trest.

58. Plk. Šustr svým chováním, ale především svou fanatičností dokázal realizovat vše, co vymyslel, byl to velmi oddaný důstojník, tělem i duší. Taliban by ho opěvoval. Traduje se, že se mu doma musela hlásit vojenským způsobem manželka i děti, když přišel domů.
Báli se ho i jeho podřízení na štábu. My záklaďáci jsme se ho báli i potkat, protože si vždycky na každém našel nějakou záminku, aby ho mohl buzerovat. Kpt. Lavička byl v přísnosti jeho vzorný a velmi učenlivý žák.

59. Šustr, když byl ještě podplukovník, měl pod sklem na stole napsané: "Pokud nejsem generálem, můj život nemá smysl."

60. Petr Negutz topil v kotelně a vyznamenal se tam tím, že v kotelně choval králíky - činčily velké.

61. Keller, Negutz, Malý, Udvary (a asi i Miroslav Dvořák), nadsluhovali na podzim 1985 v Jíncích, ve vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Brdy v prostoru Kolvína, byl to masakr, protože tam bylo 60 basmanů z celého západního vojenského okruhu.

62. Kpt. Pleva měl na starost chemický sklad, jako masky, protichemické oděvy a pláštěnky (atombordel).

63. Prap. Miroslav Vrba ve výstrojním skladu neustále posiloval.

64. Pavel Keller s kamarády ve výstrojním skladu popíjel víno, které tam vyráběl. Ovoce, které na to používal, sklízeli na lampasáckých zahrádkách pod kasárnami. Dokonale jim tenkrát sklidili jahody, rybíz a angrešt. A Negutz i zeleninu.

65. Jednou na Štítu na nějakém nástupu začal plk. Šustr řvát: "Máme tady mezi námi ženu, je to desátník Nožička! Desátník Nožička, příslušnice ROT, vystupte!" Někteří nechápali o co jde, ukázalo se že Nožička si dal do ucha náušnici. Šustr ho na místě degradoval. (Je možné, že se nejmenoval Nožička, ale Pacička.)

66. Naši mazáci nám vyprávěli historku, že jednou ráno přijelo na buzerák pekařské auto - skříňový Robur, za sebou táhl dělo a řidič říká "Tohle jste si asi někde zapoměli, tak vám to vezeme."

67. Napsal mi právě nějaký voják, který byl v Žamberku v roce 1990 až 1992, že zástupce velitele útvaru byl tehdy Lavička a měl přezdívku Guma, Malina měl přezdívku Acylpyrin, Horák byl velitel první baterie a říkali mu Rámus. To sedí, že?

68. Ladislav Hoza sloužil v roce 1983 až 1985, první rok byl řidič Pragy V3S - jezdil s výkonným praporčíkem (výkoňák) a druhý rok byl řidič sanity UAZ 452 a sloužil na ošetřovně s Jardou Plškem a "špagátem" Vlastou Hřebenem.

69. Našel jsem na Facebooku Roberta Putnokyho - https://www.facebook.com/robert.putnoky.5?ref=ts&fref=ts
ale ani na opakovanou zprávu nereaguje, přidání do přátel odmítl, jestli někdo chce, tak to s ním může ještě zkusit.

70. Kapitán Malina si chodil dost pravidelně pro prášky do ordinace. Jednu tabletku zapil rumem a pak jsme ho celé dopoledne ani neviděli.

71. Když nastoupili vojáci (nástupní termín podzim 1983) do přijímače, tak hned druhý den v noci byl nástup na "buzerák". Major Bartoš (v té době kapitán) si stoupnul před všechny jednotky a řval: "Nikde není lahvové pivo, jděte na druhý oddíl, tam ho mají." Bylo to v období, kdy nikde v obchodech nebylo lahvové pivo. Jenže kotelníci měli za plotem "Pionýra" a to pivo si vozili.

72. Petr Negutz (Negy) byl prý politicky nevyhovující, proto byl většinou kuchyňská směna a zauhlovač kotelny.

73. Luboš Chaloupka měl jednou nějaký problém s jeho Trabantem, zaparkovaným na parkovišti před kasárnami a tak s Milošem Dvořáčkem skočili navečer přes plot a začali Trabanta opravovat. V tom šel okolo kpt. Ruml a začal řvát. Vojáci se už viděli v base, ale on řval ne kvůli opuštění posádky, ale že nebyli na povinném sledování televizních novin.

74. V Žamberku byl kapitán Čůčo a dělal pyrotechnika, byl to dobrý chlápek. Byl s nadsluhujícími vojáky i na Kolvíně. Jednou byly nějaké prověrky, bylo to na podzim a Petr Negutz měl jet na dovolenou, ale měl ji napsanou až od deseti večer a vlak mu jel už v osm hodin, tak si řekl že zmizí dřív. Utíkal s taškou s civilem, všude byla mlha a najednou před ním stál Čůčo a zeptal se ho, jestli neví, kde se dá přelézt plot, tak ho vzal s sebou ke smeťáku, Čůčo mu pomohl přes plot, hodil mu tašku, pak Negy pomohl jemu na druhé straně a utíkali spolu na vlak.

75. Už jsme zde zmiňovali, že vojín Negutz choval v kotelně činčily. Trumfl ho ale jistý Karpenko, jeho zobák, který v kotelně, v násypce na popel choval prase.

76. Vojín Komorník byl v Žamberku na vojně asi 6 let, ještě když jsme šli do civilu, tak to měl za hodně.

77. Jožka Hanzel z Horního Slavkova, ten byl na vojně 4 roky a pak šel na nábor. Ale byl to dobrý kluk. Také dělal spojaře na 1. oddílu. Jednou s ním šel Petr Negutz na vycházku. To byl na vojně asi 3 měsíce, dali si pár piv, Petr asi deset, Jožka asi osm. Deveťákovi Jožka řekl, že měl 4 piva, tak ho poslali na vyšetření na ošetřovnu a Petra jako mladého na pokoj. Petr to ale cítil jako křivdu, tak se vrátil k deveťákovi ještě dvakrát, ať Jožku pustí, nakonec ho deveťák poslal taky na ošetřovnu a to už začínalo působit to množství rychle vypitého piva. Když mu špagát, co měl službu, řekl ať zavře oči a přejde po čáře - spoji na linu na podlaze, ochotně poslechl, ale promile udělaly své, pád se nedal zadržet, povalil skříňku s léky a za chvíli už bručel s Hanzelem v base. Ráno se mělo jet na cvičení a dva spojaři byli v base a ještě nametení, to byla sranda.

78. Miro Raus byl někde od Velkého Krtíše, ze stejné vesnice byl i Jula Gašpar. Miro byl východňár, neuměl ani slovo česky ani slovensky, mluvil jen východňárským nářečím nebo maďarsky a pořád říkal "ni". Jednou ho Lavička mu na PŠM říkal: "Jsme v Československu, zde jsou dva úřední jazyky. Zápor se česky řekne "ne" a slovensky "nie". Rozuměl jste mi, vojíne Rausi?" A on na to: "Ni."

79. Luboš Chaloupka pracuje s některými vojáky z povolání nebo některé zná osobně, jako například Prchal, Komůrka a Weigl.

80. Pplk. Španko (říkalo se mu Siux nebo Otěcko) byl něco jako filmový major Terazky. Jeho oblíbená hláška byla: "Čo tuna robítě vojaku? Ako stě to ustrojený?"

81. Četař absolvent Petr Topinka je dnes uznávaný advokát v Praze. Už tenkrát vynikal intelektem a tak byl podezřelý pro lampasáky.

82. Mirek Pospíšil začal jako desátník absolvent a po roce to dotáhl až na vojína absolventa :-) Měl totiž tu smůlu, že byl velitel světnice a že měl na pokoji vojáky bordeláře, ale byl to skvělý kluk, žádný podrazák, byl asi z Veselí na Moravě.

83. Za zmínku stojí pár vojáků mladšího ročníku, například Komárek a Koziel (nástup podzim 1984), ti byli z Orlové a dále třeba Baláž a Daniš, s kterými byla sranda. Baláž si nechal z domova poslat dvoje boxerky a s Danišem se pořád řezali, ale jeden se nikam nehl bez druhého, byli jako siamská dvojčata.

84. V kuchyni byl ve skladu proviantu Vlado Čech, ten byl asi z Veľkého Krtíše, v přijímači spal vedle Negutze. Ten měl tím pádem dobrou známost, nikdy nepoznal, co je hlad.

85. Petr Šrom říká, že Španko - Siux byl docela guma a měl velký strach ze Šustra. Petr na něho ale vzpomíná v dobrém, protože ho vytáhl z basy, když ho tam zavřel Prchal, kterému na rozcvičce řekl, že ty jeho kačáky má v pi.. Byly zrovna nějaké prověrky a Petr vzhledem k tomu, že dělal ve stolárně, musel jít spravovat do koupelny rámy na zrcadla. A Španko se tak bál, že bude mít problém, že ho raději z basy po pár hodinách vytáhl.

86. Karel Chadim měl jednou na cvičení den blbec. Ráno při startu mu spadly klínové řemeny, které mu sehnali v JZD výměnou za dvě kádéčka. Pak jsem jel na pozorovatelnu s jídlem. Když na ni dorazil a otevřel nástavbu, ze stropu visely nudle z hovězí polévky, protože jedna várnice se mu cestou otevřela. Cestou zpět strhnul elektrické vedení pro napájení pozorovatelny. Po příjezdu do autoparku zjistil, že má za kabinou vraženou metrovou dřevěnou tyč od drátové antény
vysílačky Astra. Až v kasárnách se dozvěděl, že jistému radistovi najednou zmizela vysílačka v houští a sluchátka mu málem utrhla uši. Ten den ještě nacouval do stromu a ohnul držák rezervy.

87. Pavel Keller měl jednou stráž a měl hlídat vojína Komorníka, který byl zrovna v base. Byli za autoparkem a Komorník mu najednou řekl: "Jdu do Helvíkovic na pivo." Když Pavel namítl, že je to blbost a že bude průšvih, tak mu řekl, aby tam šel s ním.

88. Jednou měl zase Pavel Keller, který byl poměrně hubený, se Štádlerem, který byl ještě hubenější než Pavel a s Kovaříkem lítačku. Komorník seděl v hospodě a nechtěl zpět do kasáren. Kovařík zavelel: "Chopte se ho!" A Komorník se na Pavla podíval a řekl: "Zkus se mě dotknout!" Nakonec pro něj šla celá hotovost ale dopadli podobně a tak všichni společně čekali, až Komorník dopije a půjde sám zpět do kasáren.

89. Petr Negutz byl na jedné vycházce s Václavem Karkošem v nějakém baru. Vencovi se zalíbily hodinky značky Orient, které měl číšník (takový malý Řek) na ruce a chtěl je od něho koupit a číšník pořád říkal - na to nemáš vojáčku, nakonec řekl sumu - 3000 Kčs (což byla na tu dobu velká částka, víc než 30000 Kč dneska). Venca s ledovým klidem sáhl do kapsy, odpočítal potřebný počet bankovek a řekl mu, ať je sundá. Petr si myslí, že tam ten číšník stojí s vyvalenýma očima
ještě dneska.

90. Kdo znal generálmajora Rouleho a věděl, co to bylo za rapla, tak nemohl uvěřit vlastním očím, když Roule přijel na kontrolu cvičení, někdo zavelel končit, pozor!, všichni stáli jako sochy, bylo absolutní ticho a vojín Kaplan, v montérkách, okousával dál v klidu hovězí kost z vývaru a vůbec si ho nevšímal. Roule byl z toho tak hotový, že ani nemohl promluvit.

91. Kotelník Beliančin věčně řval na PVSce BzPz: "Chlapci, něběhajtě, ťahá na nohy!"

92. Výrok nejmenovaného lampasáka: "Vojaci. Jazdítě bravurno, dávajtě redukcie, lebo vám garantírujem, že pojdětě ku koňom!"

93. Petr Negutz často hledal v kotelně azyl, i když nezauhloval. Tam to na něj dýchalo domovem, bylo tam vždy co popít i pojíst, do kuchyně to byl kousek a vládli tam s kuchaři nadstandardními vztahy. Jednou je tam vymákl Kovařík (Blexa), měl deveťáka, zrovna když byl v kotelně 50 l barel vynikajícího Kyperského vína, které jeden mladý voják ukradl ve vinařských závodech v Žamberku a tak byli všichni pěkně opilí. Kovařík nečekaně přelezl plot a najednou byl tam. Opřel se o ten nedopitý barel a řval na ně, co je v tom barelu, tak mu pohotově řekli, že olej a tak odešel.

94. Když šel vojín Komorník na vycházku, tak do služby na bránu posílali vždy jednoho "špagáta", který ovládal judo. Několikrát chtěli Komorníka dovést na ošetřovnu, ale vždy skončil rovnou v base.

95. Jednou byla soutěž mezi našimi a ruskými vojáky v rychlosti ovládání raketometů. Naši vojáci vyjížděli i s nabitými zásobníky, vše měli zaplachtované. Bylo určeno stanoviště, tam najeli a než stačili vyskákat a odplachtovat, tak rusové už měli vypálenou první salvu, protože odplachtovali už za jízdy. Pak ale rusové nabíjeli ručně, zatímco naši na to měli automat, takže celkový výsledek byl hodně těsný a jindy zase vyhráli naši.

96. Mjr. Lavička dal jednou Láďovi Veselému nést svůj kufr po cvičení. Kufr byl hrozně těžký, tak mu to řekl a Lavička na to, že je to lepší než položit život za nadřízeného. Láďa mu na to řekl: "To radši potáhnu váš kufr až na kraj světa." Lavička mu za tuhle větu hned dal 3 dny v base.

97. Vojín Jiří Zeman, aby si zkrátil vojnu, šel na nábor do dolů do Ostravy. Jednou, když už byl regulerně v civilu, potkal v Ústí nad Orlicí na nádraží mjr. Lavičku. Lavička nechápal že je Zeman v civilním oblečení, myslel, že utekl a ho chtěl hnát do kasáren (uniklo mu, že už byl Zeman propuštěný do civilu) a tak mu to Zeman vysvětlil takovým způsobem, že pak Lavička chodil týden v černých brýlích.

98. Mjr. Čermák si jednou ve službě deveťáka asi zal nějaké prášky a zapil je alkoholem, protože pak měl nejspíš halucinace, běhal po kasárnách a křičel: "Kde jsou ti trpaslíci s těma fetovacíma soupravama?" Pak vběhl do kuchyně, kde byl Negutz tehdy v kuchyňské směně a řekl mu: "Viděl jsi ho?" A Negutz: "Koho?" Čermák: "Trpaslíka. Skočil do kotle!"

99. Na podzim roku 1985 se konal krátkodobý řidičský kurz (KŘK). Někteří mazáci byli vybráni jako instruktoři. Vojín Petrovič, se svým Uazem 469 a velitel npor. Kadlec a samozřejmě několik PV3S s instruktory z našeho ročníku a samozřejmě mladí zobáci tvořili celkem pěknou kolonu. V autě seděl jeden zobák, vedle něj velitel vozu a velitel kolony npor. Kadlec. Petrovič vzadu měl na starost jediný úkol - obsluhovat magnetofon s jednou kazetou, na které byl nahraný jediný hit - Live is Life (http://www.youtube.com/watch?v=EGikhmjTSZI) od skupiny Opus (lajf is lajf na ná na nana), který do nekonečna pouštěl a přetáčel. Pokud to neudělal, protože mu ten hit už pořádně lezl na nervy, tak "soudruh" nadporučík zastavil kolonu a pokračovat jsme mohli, až když zase hrálo lajf is lajf, no prostě strašně tuto píseň zbožňoval.
Tehdy měl každý v autě hokejku a když našli nějaký asfalt kde nejezdilo moc aut, hned si to rozdali s mladými v hokejbalu. Ale to nebylo vše, měli trasu Žamberk, Rychnov nad Kněžnou, Deštné v Orlických horách (byla tam hranice s Polskem), a tam je před chatou na parkovišti čekal hospodský a řekl, že už je čeká. Vojáci vzali kanystry s benzínem a naftou a šli je předat do sklepa. Zpět tak vezli jen prázdné kanystry. Pak si dali dobrou večeři a za odměnu bylo i pivo, kolik kdo vypil. S npor. Kadlecem to řádně oslavili a pak se vrátili do Žamberka. Bylo už dost pozdě večer a Kadlece do Rychnova museli odvézt mladí vojáci, kteří se učili jezdit. Pak ještě v kasárnách prázdné kanystry doplnili vodou. Druhý den z toho byl problém a menší průšvih z toho měl i Kadlec (někdo je práskl), ale on si z toho těžkou hlavu nedělal! Byl to správný voják a nebyl guma! (Toto byla asi nejpříjemnější vzpomínka Jaroslava Petroviče na vojnu. A tímto pozdravuje pana Jirku Kadlece - co takhle lajf is lajf?...)

100. V přijímači se museli vojáci učit přísahu. A když z ní byl zkoušen vojín Raus (čistý Maďar) řekl: "Já, občan". Zkoušející na něj ať pokračuje a on zase: "Já, občan." Do konce přijímače se od něj víc nedozvěděli. Měl za to zakázáno kouřit o přestávce, ale on byl stejně nekuřák a ani nevěděl, co mu zakázali, protože jim nerozuměl.

101. Když jsme se v přijímači zeptali Pavla Hnátnického, odkud je a řekl nám z Hnátnice, tak jsme se tomu napřed dlouho smáli, jako že to je celkem dobrý vtip. Pak mu říkáme a teď vážně, odkud a on fakt, z Hnátnice, tak jsme mu nevěřili a ona to přitom byla pravda. Hledal jsem ho dnes přes obecní úřad, starosta mi řekl, že ho musím blíže specifikovat, že Hnátnických je v Hnátnici mnoho. Za chvíli po upřesnění mi napsala paní Hnátnická, že je to její bratr. Takže ode dneška je mezi námi Pavel Hnátnický a je opravdu z Hnátnice. Podobný případ je Miroslav Sobola, který bydlel na ulici Sobolova.

102. Oblíbené hláška plk. Španka, když viděl vojáky přecházet buzerák byla: "Čo to je za zku.vená jednotka? Aký zapi.ený slobodník tomu velí? Veltě zpět!"

103. Vojína Negutze jednou mjr. Lavička poslal ještě s pár mladými vojáky na Jínce pomáhat nadsluhovačům řezat dřevo. Kdyby věděl, kam ho posílá na dva měsíce, určitě by vybral toho nejvzornějšího vojáka v kasárnách. Negy se tam měl líp než v civilu. Kluci, co nadsluhovali, každý den nařezali fůru dřeva, tu pak jel Jirka Zeman odvezl vétřieskou do města, dřevo tam prodal a na zpáteční cestě koupil sud piva a skoro každý den byl mejdan, dokud se sud nevypil. Po skončení této akce je převeleli na Kolvín a tam se už tolik nepilo, ale byla to také super dovolená na účet Československé lidové armády. Byla tam posádka, kde byli tři lampasáci a asi dvacet záklaďáků. Velel tomu nějaký pplk. Hruška (kamarád Martina Dzúra), to byl bezvadný člověk. Vojáci tam pěstovali růže, ředkvičky, saláty, vedle nohejbalového hřiště měli rybník s kapry, chovali tam ovce a sekali trávu na dopadových plochách. Za utržené peníze, když šli někteří do civilu, tak udělali oslavu a společně vše propili.

104. O plk. Šustrovi všichni víme, že vojenský řád byl jeho život, ale z lampasáckých zábav ho poznal Venca Karkoš (který je tam obsluhoval), jako člověka, který nikdy nezkazil zábavu, hrál perfektně na harmoniku a rád se i napil, což bylo pro něj tabu ve službě, jednou ve tři v noci Vencu vzbudil deveťák, že musí do kantýny obsloužit ruského generála, který se v Žamberku zastavil s kolonou natankovat, ten Rus byl pravý starý fronťák, byl v salonku se Šustrem, Venca jim přinesl kávu, on vyndal placku vodky, podal ji Šustrovi a potom Vencovi. Venca se podíval na Šustra a on kývl, abych se napil. Na ty lampasácké zábavy vždy Venca v pátek půjčil pití v obchodu u kasáren, po zábavě měl zbytek vrátit a zaplatit co se vypilo. Španko vždycky v sobotu přišel do kantýny a první co řekl: "Karkoš, koľko zostalo alkoholu?" Venca mu to ukázal a on řekl: "V pondelok všetko hneď vrátiš, ale teraz nalej po poldeci!" No a tak Venca nikdy nic nevracel.

105. U plotu, sousedícím s hlavní silnicí byla budka, v které byl přes den voják, který měl zapisovat poznávací značky zahraničních aut, které projely okolo kasáren, aby naše vlast měla podchycené ty imperialisty, kteří byli nepřítelem naší vyspělé socialistické republiky a mohli by provádět špionáž našich kasáren. Praxe s čísly ovšem byla taková, že každý jen opsal čísla z předchozího dne nebo si je vymyslel.

106. Dělostřelci vymysleli jedno heslo: "Nejlepší je u děla, nadporučík Kuděla!"

107. Pplk. Horák přezdívce Franta Rámus na vojně vždy dostál, ale byl rovný chlap a co řekl, to platilo a tak na něho většina vojáků vzpomíná ráda. Když se například Honzovi Belkovi, s menšícím se číslem, vázání kanad "nedařilo" sladit s předpisy, dokázal za ním utíkat ze štábu až po schody baráku a celou cestou řval: "Belko stůj, ku.va stůj!" Honza věděl, že dokud neřekne "soudruhu vojíne", nic se neděje. Na schodech musel zpomalit kvůli klukům, odcházejícím z baráku a tak ho doběhl, kopl ho a řekl: "Nějak se ti splašily řemínky, koukej je srovnat a příště se zastav." A kázeňský přestupek byl vyřešený.

108. Mjr. Karel Weigl byl také v pohodě, díky němu Jan Belko a Aleš Procházka nedostali 14 a 21 dní, které jim chtěl dát nějaký lampasák ze štábu (nejspíš pplk. Pospíšil zvaný Rakovina). Dodnes nezapomenou na Weigla, jak na dotyčného lampasáka řval: "A co potom chcete dát ožralému strážnému, co po buzeráku vláčí nabitý samopal za sebou jak kačenu?!!!" Potrestal je pak sám, zaraženou vycházkou v pořadí a důtkou.

109. Za Honzou Belkem jednou přišla Lenka (se kterou žije více než 26 roků) s jednou kamarádkou, která se líbila Alešovi Procházkovi. Na chodbě jsem jí Honza oznámil, že má podepsanou dovolenou na Silvestra a že ji stráví s ní. Vrhla se mu kolem krku a on rameny rozbil sklo ve dveřích na chodbě návštěvní místnosti (škoda 17,50 Kčs). Přiřítil se službu konající špagát a začal na něho řvát, že si to uklidí a zaplatí. Honza požádal jednoho z ptáků na bráně, aby to uklidil a řekl, že než předá službu, nechá sklo vyměnit. Špagát se chtěl ale asi předvést jak je vzorný a zavolal deveťáka kpt. Plevu i stráž. A Honza i Aleš pod samopaly strážních museli jít na deveťárnu dýchat. I když nic nenadýchali, zavřeli je samotku (oba na jednu) a do jejich trubiček pak museli foukat všichni, kdo se vraceli z vycházek. A když trubičky měly kýženou barvu, zavolali politruka pplk. Pospíšila i velitele oddílu kpt. Palu a mimořádná událost byla na světě. A bylo po dovolené. Místo dovolené bylo celkem asi 7 trestů a odchod domů místo 19.3. až 2.4. Kdyby vás zajímalo, proč to odnesl i Aleš, tak jen proto, že byl u toho, přitom ten už neudělal vůbec nic. V civilu, asi 3/4 roku poté, Honza s Lenkou viděli Rakovinu, jak šel proti nim v ulici mezi kostelem a náměstím v Žamberku. Když je uviděl, znejistěl a přešel před nimi na druhou stranu.

110. Tatry 813, s kterými jsme jezdili, měly dobrý zvuk a byly slyšet z dálky, když se víc šláplo na plyn. Jednou, když byl noční přesun několika tahačů T 813 s podvalníky a na nich houfnice Piony, což bylo dohromady neuvěřitelně velké monstrum a při průjezdu vesnicí jsme dali plný plyn, tak lidé vylézali před svoje domy, nevěřícně koukali a někteří se i křižovali, protože si asi mysleli, že začíná válka.

111. Při jednom přesunu poblíž Žamberka se řidiči samohybného minometu Tjulpan, Čestmírovi (Pavlovi) Randovi nepodařilo včas zatočit a vrazil do kostela. Minomet byl pevný a kostel ještě pevnější, tak byly škody na minometu minimální - zdeformované jedno pojezdové kolo a na kostele jen malý, téměř neznatelný škrábanec. Řidiče pak nutili, aby podepsal vojnu jako voják z povolání, než zjistili, že jeho tatínek chodí s jedním generálem na ryby.

112. Jeden voják měl i jako mazák takový respekt z lampasáků, že i druhým rokem kvůli tomu spal na posteli nahoře ("na bidle"). Co ale bylo horší, měl problémy s hygienou. Jednou na jeho pokoji nechali mladé vyházet všechny jejich věci při pátrání po původu nesnesitelného zápachu hnijícího masa. Chudáci se dušovali, že to není od nich, pak někdo přičichl k mazákovi na bidle, zalezlému ve spacáku a bylo jasno. Vyhodili ho i s postelí na chodbu. Za chvilku nějaký lampasák vletěl na pokoj a řval: "Proč voják z tohoto pokoje spí na chodbě?!" Tak mu jen řekli, ať si čichne a bude mu to jasné. Voják byl do pokoje přijat zpět až se osprchoval, vyměnil spacák, matrace a oblečení.

Tatra 805 (kačena)

23. února 2013 v 21:29 | Miloš |  Vojenská technika
Tatra 805 se vyráběla v letech 1953 až 1960 v automobilce Tatra a později v Závodech V. I. Lenina Plzeň a v Avii Praha.
Tatra 805 byl lehký terénní nákladní automobil, který byl vyvinutý především pro potřeby armády na základě speciálního zadání. Armáda požadovala automobil schopný jízdy v těžkém terénu a s vysokou tažnou silou. Podvozek T 805 konstrukčně navazoval na podvozky předešlých prototypů speciálních terénních automobilů T 803 a T 804, bylo využito všech jejich předností. Hlavním rozdílem však bylo použití trambusové kabiny, to si vyžádalo změnu polohy místa pro řidiče.



Tatra 805 byla poháněna benzínovým osmiválcovým vzduchem chlazeným motorem typu T 603A. Byla to jedna z mnoha variant tohoto nejuniverzálnejšího spalovacího motoru, s úpravami přizpůsobujícími motor pro dané použití. Motor měl zdvihový objem 2545 cm³ (vrtání 75 mm, zdvih 72 mm) a výkon omezený na 75 koní při 4000 otáčkách za minutu. Motor se od verzí pro osobní automobily lišil především použitím jen jednoho karburátoru, nižším stupněm komprese, tlačnými chladicími ventilátory a suchou klikovou skříní se zdvojeným olejovým čerpadlem, což vozům umožňovalo zdolávat i velmi příkrá stoupání bez rizika selhání mazání motoru.

Převodovka byla čtyřstupňová a spojená byla ještě s dvoujstupňovou přídavnou převodovkou. Vozy měly stálý pohon zadní nápravy, pohon přední nápravy bylo možno zařadit zvláštní řadicí pákou.
Zapnutý pohon všech kol byl podmínkou pro možnost řazení redukovaných převodů. Hnací ústrojí bylo ještě vybaveno uzávěrkou diferenciálů. Převodovka vozidla konstrukčně umožňovala ještě používání jiného speciálního zařízení, pohon kterého bylo možno zapnout speciální pákou. Nejčastěji byl tímto zařízením kompresor pro dofukování pneumatik. Ovládání automobilu při jízdě v terénu ještě ulehčoval ruční plyn.

Podvozek Tatry 805 byl ukázkovým příkladem konstrukce pro použití v terénním automobilu. Byl tvořen páteřovým rámem, na který vpředu i vzadu navazovaly rozvodovky náprav. Nápravy byly výkyvné, redukcemi kolech, což umožnilo zvětšení světlé výšky vozidla i zvýšení celkového převodového poměru, a tak i maximální tažné síly. Díky tomu, že měla nápravy blízko u sebe, měla ze všech aut nejmenší zlomový úhel (to jest úhel mezi svahem a pak rovinou). Praga V3S by podobný svah také vyjela, ale na zlomu by si ohnula kardanův hřídel. Odpružení obou náprav bylo torzními tyčemi a vozidlo se díky nim na silnici chovalo velmi komfortně i při vyšších rychlostech. Tatra 805 dosahovala na silnici maximální rychlosti okolo 75-80 km/h při průměrné spotřebě okolo 20 až 25 litrů benzínu. V terénu byla spotřeba paliva samozřejmě vyšší.

Slabší stránkou T 805 byly jednookruhové hydraulické bubnové brzdy bez posilovače. Brzdný účinek byl nedostatečný, to se projevovalo hlavně při brzdění zatíženého vozidla z vyšších rychlostí, nebo při zdolávání táhlých klesání, kdy brzdný účinek motoru nepostačoval.

Tatra 805 byla typickým nákladním vozem Československé lidové armády, kde byla využívána v mnoha provedeních. Nejvíce rozšířenou verzí byl valník, dnes se však častěji setkáme s vozidly s různými skříňovými nástavbami (rádiovůz, sanitka, nebo vozidlo se speciální skříňovou nástavbou určené pro hasiče). Ze speciálních verzí je možno zmínit například cisternové vozidlo, nebo odlehčené vozidlo s plátěnou střechou kabiny určené pro výsadkáře. Na podvozku Tatry 805 bylo postaveno i lehké obrněné vozidlo. Vozy používala i tehdejší Veřejná bezpečnost.

V civilním sektoru byly T 805 využívány také jako zametací vozy, vozidla se speciálními skříňovými nástavbami typu furgon v nápadné stříbrné barvě, která používal například československý film.

Ke konci éry životnosti T 805 vozidla v provedení valník sloužila ve městech při rozvozu uhlí. Takovéto využití čistokrevného terénního automobilu však bylo dost nehospodárné. Vozy vyřazené z armády byly často dále používány dobrovolnými hasičskými sbory.

Snad nejslavnějšími Tatrami 805 jsou červenostříbrné a modrostříbrně lakované speciály pro známé cestovatele Zikmunda a Hanzelku. První z těchto vozidel je v současnosti ve sbírce firemního muzea Tatra v Kopřivnici a druhé, rekonstruované z vraku, je v soukromé sbírce.

V současnosti se různé verze Tatry 805 v hojném počtu vyskytují na srazech majitelů vojenské techniky, i na setkáních majitelů vozů značky Tatra. Jezdí s nimi i mnoho jezdců v truck trialových soutěžích, kde tyto upravené vozy patří ve své kategorii k nejlepším.

V Žamberku byla se používala Tatra 805 - RM-31Ma "Třinec", což byla mobilní krátkovlnná rádiová stanice, určená k rádiovému spojení v rádiových směrech svazku, dělostřeleckých skupin a pro spojení s průzkumníky.

Soupravu RM-31Ma tvořil:
  • vysílač RS-41
  • krátkovlnný rádiový přijímač R-4A
  • rádiová stanice R-105d (někdy i R-108d)
  • rádiový přijímač R-5A
  • elektrocentrála EC-1 kVA s odrušovacím filtrem ZS-12
  • čtyři akumulátory 5NKS100
  • antenní systém RS-41-10
  • síťový napájecí kabel 50 m
  • kabel PK-2
  • indikační panel RM-31M-1
  • rozbočnice RM-31M-2
  • skříň pro přívod RM-21M-3
  • skříňka RM-31M-4
  • regulační transformátor
  • svorkovnice BS-2
  • antenní přepojovač RM-31M-6
  • panelový rozvaděč RM-31M-9


Video - Tatra 805 v hlubokém sněhu: https://www.youtube.com/watch?v=BjXqe7WbE-k
Video jak kačena zdolává těžký lesní terén: https://www.youtube.com/watch?v=4PHJfPHiPSc

Vojenská přísaha

8. února 2013 v 20:39 | Miloš |  Vojáci základní služby
Vojenská přísaha vojáků Československé lidové armády z roku 1961, která platila i v letech 1984 až 1986:

"Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz presidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.

Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.

Tak přísahám!"


My jsme měli přísahu v Žamberku dne 5. 5. 1984.

Ty vojenské dechovky, co se k tomu hrály, nebyly nic moc, ale Husitský chorál "Kdo jsou boží bojovníci" (původně "Ktoz jsu bozi boyownici", v modernějším přepisu "Ktož jsú boží bojovníci") ale měl něco do sebe: https://www.youtube.com/watch?v=LU-6uv4amCs

Zde si můžete prohlédnout video, které vám připomene přísahu, sice je z roku 1981 a je z Hranic na Moravě, ale ono to bylo všude podobné: https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=s8YvVo2ruPI

Raketomet 122 mm vz. 70

20. ledna 2013 v 11:06 | Miloš |  Vojenská technika
Raketomet 122 mm je mobilní reaktivní dělostřelecká zbraň na upraveném podvozku Tatra T-813 8x8 s lehce pancéřovanou kabinou pro obsluhu, využívající možnosti střelby ze 40 hlavňového svazku bez zpětného rázu. Střelbu je možné vést jednotlivě i salvami. Základním způsobem použití zbraně je vedení nepřímé střelby. Je zde možnost ovládání z kabiny řidiče nebo z okopu.



Vzhledem k velké přepravní rychlosti, dobrým manévrovacím schopnostem a průchodivosti v terénu se jedná o mohutný mobilní prostředek k provádění soustředěných paleb na větší prostory protivníka, kryté i nekryté plošné cíle a ničení palebných prostředků a bojové techniky soustředěnými palbami raketovými tříštivotrhavými náboji, s mohutností palby až 256 kg trhaviny při odpálení jedné salvy čtyřiceti nábojů. Pro vybudování palebné pozice nebo okopu pro ukrytí popřípadě upravení palebného stanoviště byla u některých typů montována hydraulická radlice BZ T-813 na přední část vozidla. Raketomet byl vyřazen z výzbroje armády české republiky ke konci roku 2010.

Technické údaje
Ráže: 122 mm
Dostřel: 20 000 m
Minimální dostřel: 1 600 m
Náměr: 0° až +55°
Odměr: -70° až +125°
Doba odpálení salvy: 18 - 22 s
Maximální rychlost střely: 700 m/s
Vezená munice: 80 ks
Délka raketometu v pochodové poloze: 8 650 mm
Bojová hmotnost raketometu: 24 000 kg
Maximální rychlost: 85 km/h
Jízdní dosah: 1 100 km
Brodivost: do 1400 mm
Počet členů obsluhy včetně řidiče: 4

Generálmajor Ing. Lavička

17. ledna 2013 v 21:48 | Miloš |  Vojáci z povolání
Generálmajor Ing. Vladimír Lavička měl v roce 1984 až 1986 nejdříve hodnost kapitán a potom major.

Generálmajor Ing. Vladimír Lavička

Ředitel sekce personální ministerstva obrany ČR
Generálmajor Ing. Vladimír Lavička

  • Rodinný stav: ženatý
  • Manželka: Hana Lavičková
  • Národnost: česká
  • Datum narození: 2. listopadu 1953
  • Místo narození: Mariánské Lázně

Vzdělání

  • 1972 - 1974
    dvouletá důstojnická škola s maturitou, Martin
  • 1977 - 1980
    Vysoká vojenská škola pozemního vojska (VVŠ PV), směr RVD, Vyškov
  • 1984
    zdokonalovací kurz velitelů a náčelníků štábu dělostřeleckých oddílů, VVŠ PV Vyškov
  • 1986 - 1989
    Vojenská akademie, obor velitelsko-štábní, raketového vojska a dělostřelectva, Brno
  • 1993
    tříměsíční kurz anglického jazyka I.st., Vojenské školicí a výcvikové středisko, Komorní Hrádek
  • 1997
    tříměsíční kurz anglického jazyka II.st., Výcviková základna mírových sil OSN, Český Krumlov
  • 1999
    kurz anglického jazyka (British military english course - BMEC 2), Velká Británie
  • 2000 - 2001
    třináctiměsíční denní studium na úrovni operačního velitelského kurzu, Královská akademie obranných studií, Londýn, Velká Británie

Jazyky

  • anglický

Praxe

  • 1974 - 1984
    velitelské funkce na úrovni četa, baterie a oddíl
  • 1985 - 1989
    zástupce velitele kanonové dělostřelecké brigády
  • 1991
    velitel 21. protitankového oddílu
  • 1994 - 1996
    velitel 46. dělostřeleckého oddílu
  • 1996
    účast v misi IFOR
  • 1996
    zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení
  • 1999
    náčelník odboru bojové přípravy - zástupce náčelníka sekce operační a bojové přípravy Velitelství pozemního vojska
  • od 24.3. - 17.10.2000
    mise SFOR v Jugoslávii - velitel kontingentu AČR a zástupce náčelníka štábu (ACOS) velitelství mnohonárodní divize Jihozápad (MND/SW) v Banja Luce
  • 2002
    náčelník odboru plánování velitelství pozemních sil
  • od 1.7.2003
    zástupce velitele pozemních sil
  • 28.10.2003
    jmenován do hodnosti brigádního generála
  • od 1.12.2003
    zástupce velitele společných sil
  • od 1.1.2004
    ředitel sekce personální MO
  • 28.10.2005
    jmenován do hodnosti generálmajora
  • 22.11.2005
    člen Vědecké rady University obrany Brno
  • do 30. 4. 2007
    ve funkci ředitele sekce personální MO

Vyznamenání

  • 1981
    medaile Za službu vlasti
  • 1986
    medaile Za zásluhy a obranu vlasti
  • 1998
    medaile AČR III. stupně
  • 2000
    čestný pamětní odznak Za službu v misi SFOR
  • 2003
    medaile AČR II. stupně
  • 2003
    Záslužný kříž MO ČR III. stupně

Děti

  • syn Vladimír (1976)
  • dcera Jana (1981)

Zájmy:

  • kutilství
  • sport - volejbal, běžky


V den 87. výročí vzniku Československa jmenoval prezident republiky Václav Klaus v prostorách Pražského hradu do hodnosti generálmajora ředitel personální sekce Ministerstva obrany Vladimír Lavička.


Aktuality 2013

13. ledna 2013 v 13:21 | Miloš |  Vojáci základní služby
Zde budeme uvádět a průběžně doplňovat, jak probíhalo hledání kolegů vojáků.


1. František Nolč, kterému děkujeme za to, že se začal po spolubojovnících shánět jako první a byl objeven autorem webu dne 1. 1. 2013 na nějaké diskuzi na webu.


2. Jaroslav Petrovič, kterému děkujeme jako jednomu z nejaktivnějších přispěvatelů a dodavatelů fotek, který byl objeven současně s Františkem Nolčem autorem webu dne 1. 1. 2013 na nějaké diskuzi na webu.


3. Miloš Dvořáček, autor webu, který začal dne 1. 1. 2013 shánět kolegy bývalé vojáky.


Dne 4. 1. 2013 autor webu vyslovil nápad vytvořit web o Žamberských kasárnách a ještě téhož dne byla zahájena tvorba webu.


Dne 11. 1. 2013 byl dokončen a oficiálně spuštěn tento web http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/


4. Karel Chadim byl objeven 13. 1. 2013 na základě mojí reakce na nějaké diskuzi na webu.


5. Roman Fryštacký, kterého jsme mezi námi uvítali 16. 1. 2013, toho jsem našel na Facebooku.


6. Roman Večeřa, kterého jsme objevili 18. 1. 2013 na Facebooku.


7. Jaromír Čulík, objevený 19. 1. 2013:


8. Karel Padua byl nalezen dne 21. 1. 2013, nalezen na webu.


Dne 21. 1. 2013 bylo zasláno 8 dopisů těmto kolegům: Petr Šrom, Pavel Ryšavý, Ladislav Cejnek, Petr Dostál, Pavel Barna, Luboš Chaloupka, Josef Chmelař, Ivo Bachorec


9. Pavel Dlabka - našel jsem ho na nějaké diskuzi na internetu dne 21. 1. 2013


10. Aleš Nýč se ozval dne 22. 1. 2013 na základě mojí reakce na nějaké diskuzi na webu.


11. Josef Přibyl se ozval 22. 1. 2013 na základě mojí reakce na nějaké diskuzi na webu.


12. Pavel Barna, ozval se 23. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


13. Josef Chmelař se ozval dne 25. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu a slíbil, že nějaké fotky dodá.


14. Attila Mirjak objeven dne 26. 1. 2013 na Facebooku.


15. Luboš Chaloupka byl objeven díky Pepovi Chmelařovi, který měl na něj telefon. Luboš 26. 1. 2013, slíbil, že nějaké fotky dodá.


16. Ivo Bachorec se ozval 26. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


Dne 29. 1. 2013 bylo zasláno 13 dopisů těmto kolegům: Roman Vyoral, Pavel Čižinský, Milan Vrba, Martin Štourač, Jiří Bednář, Ladislav Vondra, Jiří Genkov, Miroslav Sobola, Pavel Stuchlík, Petr Šlégr, Jan Střítecký, Jaromír Beneš, Vladimír Duba


17. Jan Střítecký se ozval dne 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu. Fotky prý pošle dodatečně a má kontakt na Petra Šroma a možná i další.


18. Romolo Cicutto nalezen 30. 1. 2013 na Facebooku.


19. Petr Šlégr se ozval 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


20. Pavel Stuchlík - se ozval 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


21. Martin Štourač se ozval 30. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


22. Jiří Genkov se ozval 31. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


23. Jiří Bednář se ozval 31. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


24. Luboš Vrbka objeven 31. 1. 2013 díky Ivo Bachorcovi, který měl na něj kontakt.


25. Ivan Kachlík objeven díky Luboši Vrbkovi a internetu dne 31. 1. 2013.


26. Milan Vrba se ozval 31. 1. 2013 na základě zaslaného dopisu.


27. Milan Bouček se ozval 31. 1. 2013


28. Vojtěch Dostál (přezdívka Čedič) - sehnán 1. 2. 2013 díky Jiřímu Genkovovi, který poradil kde pracuje


29. Vladimír Duba se ozval 1. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


30. Roman Vyoral se ozval 1. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


31. Petr Šrom se ozval 2. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


32. Pavel Ryšavý se ozval 2. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


33. Ladislav Vondra se ozval 3. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


34. Pavel Keller se přihlásil na webu 10. 2. 2013


Dne 12. 2. 2013 bylo zasláno 14 dopisů těmto kolegům: Blahušiak, Časta, Čižinský 2. dopis, Dvořák, Janíček, Kolář, Maštera, Niederle, Novotný, Rak, Sobola, Suchomel, Švejda a Vojtek.


Dne 14. 2. 2013 byl zaslán 1 dopis Pavlu Čižinskému 3. dopis na další adresu


35. Jan Dvořák byl nalezen dne 14. 2. 2013 díky katastru nemovitostí a díky pátrání Aleše Nýče v jeho oblíbené restauraci.


Dne 15. 2. 2013 byly zaslány 3 dopisy těmto kolegům: Belko, Mašek a Synek.


36. Pavel Čižinský se sice ozval dne 16. 2. 2013 na základě mého třetího dopisu jemu - napsal komentář k tomuto článku, ale zapomněl nechat kontakt, no snad se ještě ozve.


37. Miroslav Sobola se ozval dne 19. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


38. Jiří Synek se ozval dne 19. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu.


39. Karel Bačina - ozval se dne 20. 2. 2013 díky Milanovi Boučkovi, který mi ho připomněl, jsem ho začal hledat a našel na internetu.


40. Ladislav Hoza - ozval se dne 22. 2. 2013 díky bratrovi, který ho upozornil na svoje fotky na našem webu.


41. Petr Negutz (Negy) - ozval se dne 23. 2. 2013, o webu mu řekl Láďa Hoza


42. Ján Belko - ozval se dne 25. 2. 2013 na základě zaslaného dopisu


43. Vladimír Veselý - ozval se dne 28. 2. 2013, o webu mu řekl Karel Chadim


44. Václav Karkoš - ozval se dne 28. 2. 2013


45. Miroslav Zdobnický - ozval se dne 2. 3. 2013



46. Jaroslav Plšek - ozval se dne 4. 3. 2013, díky Láďovi Hozovi, který ho na web upozornil.


47. Pavel Hnátnický - nalezen dne 5. 3. 2013 díky obecnímu úřadu Hnátnice.


Dne 6. 3. 2013 byl zasláno 10 dopisů těmto kolegům: Časta, Čižinský 4. dopis, Janíček, Kolář, Mašek, Maštera, Morong, Novák, Parma, Suchomel.


48. Jiří Horáček - nalezen dne 7. 3. 2013 díky Petrovi Negutzovi


Dne 8. 3. 2013 byl zasláno 5 dopisů těmto kolegům: Dvořák, Faltus, Kolář, Králík, Odstrčil.


49. des. Jaroslav Mašek - ozval se dne 10. 3. 2013 na základě zaslaného dopisu


Dne 11. 3. 2013 byly zaslány 3 dopisy těmto kolegům: Čáp, Novák, Novotný


50. Zdeněk Králík - ozval se dne 12. 3. 2013 na základě zaslaného dopisu


51. četař absolvent MUDr. Vlastimil Hřeben - ozval se díky Jardovi Plškovi dne 11. 3. 2013


52. Jaromír Beneš - ozval se díky návštěvě Luboše Chaloupky (dopis mu někam založila jeho babička)


53. Rudolf Maštera - dne 15. 3. 2013 jsem zajel k němu domů a kontakty získal od jeho otce


54. Vladimír Niederle - dne 15. 3. 2013 jsem zajel k němu domů a kontakty získal od jeho manželky


55. Zdeněk Novotný - ozval se dne 17. 3. 2013 díky vzkazu, který jsem mu nechal doma při osobní návštěvě


56. Jaroslav Jetenský - sehnán dne 17. 3. 2013


57. Robert Putnoky - ozval se díky Facebooku dne 20. 3. 2013


58. Jiří Novák - ozval se dne 3. 4. 2013 na základě zaslaného dopisu


59.Michal Neuwirth - že má na něho telefon si vzpomněl Honza Střítecký dne 9. 4. 2013


60. vojín Petr Morong - ozval se dne 10. 4. 2013 na základě zaslaného dopisu


61. Vladimír Domby - našel web, ozval se sám dne 3. 5. 2013


62. Josef Bušek - oval se 16. 5. 2013 díky dopisu zaslanému Hynkovi Odstrčilovi


63. Josef Brůna - ozval se díky Čedičovi dne 18. 5. 2013



Minomet 2S4 Tjulpan

13. ledna 2013 v 11:02 | Miloš |  Vojenská technika
2S4 Tjulpan byl největší a nejtěžší samohybný minomet, který kdy nějaká armáda používala.


V sovětské armádě se používal pod označením SM-240 (2S4) a na západě jej znali jako M-1975. 2S4 Tjulpan se skládal z upraveného pásového vozidla GMZ, které sloužilo především jako pokladač min, na něž konstruktéři nainstalovali těžký zezadu nabíjený minomet M-240 ráže 240 mm. V transportní poloze ležela hlaveň na korbě, před střelbou posádka hlaveň vyklopila pomocí dálkového ovládání za záď vozidla, kde se opřel o svou základnu. Minomet mohl pálit v balistickém úhlu 45 až 80 stupňů a 8 stupňů do každé strany. Posádku tvořilo pět mužů, řidič seděl vpředu vlevo vedle motoru, velitel měl sedačku za řidičem a k dispozici měl vysouvací pozorovací kupoli s protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm. Zbytek osádky byl v zadní části, kde se nacházela i munice do minometu.

Minometné granáty vytahovala obsluha z vnitřku vozidla pomocí jeřábu, nabíjení bylo automatické a probíhalo podobně jako u klasických děl zezadu. Minomet vystřeloval 130 kg granáty F-864, přičemž minimální dostřel činil 800 m a maximální skoro 10 km. Používaly se však i granáty se zvýšeným doletem, které létaly do vzdálenosti až 20 km a vyráběly se i typy s chemickými i jadernými hlavicemi. Během čečenské války byly zaznamenány v městských oblastech i útoky protibetonovými granáty a také laserově naváděnými projektily.

2S4 Tjulpan se dostal mimo Sovětský svaz do výzbroje pouze dalších dvou armád, a to československé a syrské.
V Československu sloužily jen 4 kusy v letech 1985 až 1991 v Žamberku. Syrská armáda nyní používá 2S4 Tjulpan k vraždění civilistů a vzbouřenců, například v Homsu pobořila celé čtvrti i pomocí 240 mm minometných granátů. Sovětská armáda tyto minomety kromě Čečenska použila i v Afghánistánu.

Hledáme vojáky 1984 - 1986

12. ledna 2013 v 18:41 | Miloš |  Vojáci základní služby
Zde budeme uvádět a průběžně aktualizovat jména kolegů vojáků základní služby, vojáků z povolání a vojáků absolventů. Prosíme o jakékoliv upřesňující informace a sdělení kontaktů na vojáky základní služby, nejlépe jejich e-mailové adresy. Hledáme zejména ty, kteří v Žamberku sloužili v letech 1984 až 1986. Budeme rádi za cokoliv, i různé příhody na které si vzpomenete, za náměty na vylepšení webu nebo články.

Zobrazení popisu fotek v Galerii fotek: Dole pod fotkou je šedá lišta, na které je zleva logo Galerie.cz, číslo prohlížené fotky/celkem fotek v adresáři, název fotky, pokud je podrobný popis, tak je vpravo písmeno "i" a úplně vpravo je lupa (1. klik celá obrazovka, 2. klik zvětšení fotky). Pokud má nějaká fotka popis, poznáte to tak, že vpravo dole na šedé liště písmeno "i", pokud chcete zobrazit popis fotky, najeďte myší na písmeno "i".
Ostatní fotky najdete v levém menu pod nadpisem Galerie.

Jakékoliv informace prosím pište a fotky posílejte na e-mail: dvoracek.milos@seznam.cz

Zatím máme kontakt na tyto kolegy v pořadí, jak byli objeveni, viz http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1301/aktuality:
1. František Nolč - radista u SRS
2. voj. Jaroslav Petrovič - řidič UAZ 469
3. voj. Miloš Dvořáček - řidič Tatry 813
4. Karel Chadim - řidič GAZ 66 (ale i instruktor KŘK a holič, podzim 1982 až podzim 1984)
5. Roman Fryštacký
6. voj. Roman Večeřa - řidič Tatry 805
7. svob. Jaromír Čulík
8. Karel Padua - (podzim 1983 až podzim 1985)
9. Pavel Dlabka - (jaro 1985 - jaro 1987)
10. svob. Aleš Nýč - (podzim 1983 až podzim 1985), RTZ, pak dělostřelci
11. Josef Přibyl - (podzim 1982 až podzim 1984)
12. Pavel Barna - řidič Tatry 813 (podzim 1983 až podzim 1985)
13. Josef Chmelař - svobodník - velitel děla
14. voj. Attila Mirjak
15. Luboš Chaloupka - řidič Tatry 813
16. Ivo Bachorec - řidič Tatry 813
17. Jan Střítecký - spojař
18. Romolo Cicutto - chemický instruktor, nástupce Milana Parmy
19. voj. Petr Šlégr - řidič OT 810 (hakl)
20. des. Pavel Stuchlík
21. Martin Štourač - kuchař
22. Jiří Genkov - řidič UAZ (podzim 1983 až podzim 1985)
23. Jiří Bednář - řidič Tatry 813 (podzim 1983 až podzim 1985)
24. Luboš Vrbka
25. des. Ivan Kachlík
26. Milan Vrba - kuchař
27. Milan Bouček - miřič - (podzim 1983 až podzim 1985) - druhá rota - minomety
28. Vojtěch Dostál (přezdívka Čedič, podzim 1983 až podzim 1985)
29. Vladimír Duba
30. Roman Vyoral - automechanik
31. Petr Šrom - řidič UAZ
32. Pavel Ryšavý - řidič UAZ
33. Ladislav Vondra (kamarád Karla Paduy z Plzně, podzim 1983 až podzim 1985)
34. Pavel Keller - spojař, strážný v Týništi, obsluha Pionu, výstrojní skladník (podzim 1983 až podzim 1985)
35. Jan Dvořák - řidič UAZ - (podzim 1983 až podzim 1985)
36. Pavel Čižinský - řidič Tatry 813
37. voj. Miroslav Sobola
38. des. Jiří Synek
39. Karel Bačina - 3. RMO
40. Ladislav Hoza - řidič Praga V3S a pak sanity UAZ 452 (podzim 1983 až podzim 1985)
41. Petr Negutz (Negy) - spojař, obsluha tel. ústředny, dělostřelec, většinou ale kuchyňská směna a zauhlovač kotelny - (podzim 1983 až podzim 1985)
42. Ján Belko
43. Vladimír Veselý - (podzim 1982 až podzim 1984)
44. Václav Karkoš - číšník v kantýně - VZK - (1983 až 1985)
45. Miroslav Zdobnický - (podzim 1982 až podzim 1984, potom správa budov, kotelna a civilní zaměstnanec) -
46. Jaroslav Plšek (z Mezirolí) - ošetřovna (lapiduch)
47. Pavel Hnátnický (z Hnátnice)
48. Jiří Horáček - (1. DO, Lanškroun)
49. des. Jaroslav Mašek - velitel PAD, starší dělmistr a knihovník
50. Zdeněk Králík - řidič Tatry 813 (jaro 1983 až jaro 1985)
51. četař absolvent MUDr. Vlastimil Hřeben - ošetřovna
52. Jaromír Beneš
53. Rudolf Maštera
54. Vladimír Niederle - RTZ
55. Zdeněk Novotný - řidič Praga V3S
56. Jaroslav Jetenský
57. Robert Putnoky
58. svobodník Jiří Novák - miřič na raketometu a minometu
59. Michal Neuwirth
60. vojín Petr Morong - řidič raketometu (nástup jaro 83)
61. Vladimír Domby - řidič Pionu (podzim 1983 až podzim 1985)
62. desátník Josef Bušek - velitel družstva spojařů 1. dělostřeleckého oddílu (podzim 1983 až podzim 1985) -
63. Josef Brůna - (ze Sloupnice, podzim 1983 až podzim 1985)
64. Štefan Maričák - kuchař
65. Roman Karpenko - podzim 1984 až 1986 kotelna
66. Barnabáš Oláh - RTZ řidič Praga V3S
67. Petr Pávek - podzim 1983 až podzim 1985, miřič Pionu
68. Ján Vinický z východního Slovenska, obec Papín - řidič UAZ
69. četař Milan Suchomel - 1983 až 1985 velitel čety
70. Miroslav Bošina - podzim 1983 až podzim 1985 BVDPZ
71. vojín Bořivoj Jelen - podzim 1983 až podzim 1985 - vozil poštu a dělal v knihovně
72. Stanislav Malý (z Nové Role u Karlových Varů, v civilu zahradník) - obsluha Pionu
73. Dušan Kokina - miřič
74. desátník Pavel Šoula - velitel družstva oprav na velitelských jednotkách
75. četař absolvent Ján Vrtiak - podzim 1985 až podzim 1986 (výkonný praporčík RTZ a dozorčí v kuchyni) -
76. Jan Baláž
77. František Bodiš

Tyto a další bývalé vojáky hledáme - zejména ročníky 1984 až 1986 (s nástupem jaro 1984):
Petr Kolář - řidič Tatry 805
Josef Alföldy (Jozef?) - řidič Praga V3S
vojín Martinka (ze Slovenska, měl slabý hlásek)
Jozef Blahušiak
František Vojtek
vojín Ivan Rak (byl u minometů)
Ladislav Cejnek
Petr Janíček
Jiří Janíček - zjištěno bydliště, ale není k dispozici, bude asi až v roce 2021
Alexandr Balog - řidič OT 810
Milan Bukovský
Jiří Krotil
Miroslav Bílek
Stanislav Schroller
des. Aleš Procházka (jaro 1984 až 1986, ale byl k nám převelen později)
Petr Zahrádka
Petr Horák
Dušan Cencinger - BZPZ (bydlel v Malenovicích)
Pavel Čáp - baterie velení (bydlel ve Zlíně)
Marek Ebert - radista (pocházel z Jablonce nad Nisou)
Josef Koller - RTZ řidič Praga V3S
Jiří Bristenský (Briestenský)
Zbyněk Spáčil
Jaromír Rejthar (firma vodo instalo Sudice nebo Oslavany)
Peter Duchaj
Stanislav Pohl (Josef?)
četař Luboš Faltus (Jablonné nad Orlicí)
Ivan Ďuriš (Milan?)
Luboš Daniš
Čestmír (Pavel) Randa (řidič minonemtu)
vojín Ivan Zimmer
vojín Luboš Vydra
Ladislav Baláž
Gabriel Bráz
Peter Cirner
Josef Fejl
Jozef Ferko
František Fišera
Igor Guldán
Ladislav Horváth
Miloslav Lanner (asi)
Petr (?) Máčala
Jaroslav Neuden
Karel Novák
Josef Nováček
Pavel Paukeje
Vladimír Urban
Július Vall
Tomáš Vele
Andrzej Smieja
Pavel Bodiš (Nivnice)

Vojáci jiných ročníků - termín nástupu podzim 1982 až jaro 1985 (mimo jaro 1984):
Votava
Časta - četař absolvent
Čermák - četař absolvent
čet. Petr Tušim - velitelská jednotka 2. oddílu - radista
Simon (řidič raketometu)
Martinec - řidič raketometu
Miroslav Dvořák z Ostrova nad Ohří (v civilu byl prý námořník)
Jiří Švejda - řidič Tatry 813 - hodně posiloval (bydlel v Kunčicích u Letohradu)
Dušan Kozma z Ostrova
Miroslav Štefanič
Igor Jankovič - tehdejší bydliště Skalica
Milan Parma
Josef Poula - bylo mu asi 29 let když nastoupil
Miroslav Štěpán (Říkov u České Skalice)
Jaroslav Jesenský
Imrich Buzák
Milan Bartoš
Miroslav Ondráček (podzim 1983 až podzim 1985) z Nejdku
Pavol Strapáč
Petr Krechter - spojař - velitelská rota
Jan Balín - spojař - velitelská rota
Rostislav Müller - spojař - velitelská rota
Jozef Jačeň (?) - spojař
Petr Lukeš - výstroják
Burietta - doručovatel
Jan Dvořák z Lubů u Chebu
Bednář - vyhodnocovač
Bílik
Balín
Novák
Dymák
Uher
Sochor
Navrátil
Bek
Lukeš
Semrád (jeho otec byl major tamtéž)
Polan
Karel Havel
Roman Jedlička
Vincenz
Ivan Samek
Oberta
Rehák (Slovák menší postavy, podzim 1982 až 1984)
Kleiber
Bukovinský
Marian Figura (byl na ústředně a bydlel v Čani u Košic)
Mosch
Stejskal
Hradil
Lipenský
Lingeš
vojín Aleš Ráček promítal v útvarovém kině
svobodník Kalousek - řidič samohybného minometu (byl z jižních Čech)
Krupička - řidič samohybného minometu (byl z jižních Čech)
Richard Kocián - řidič samohybného minometu (byl z Ostravy)
František Holub pracoval v kotelně
Franta Siegel (z východního Slovenska)
vojín Hlaváč (ze Slovenska)
vojín Štefan Sedalík - hodně silný kluk (ze záhoří na Slovensku)
četař Miroslav Spurný (z Karlových Varů)
vojín Martin Smitka
Pavel Polanský
Hradil
Masmanidis (říkalo se mu basman)
Vladimír Zábojník
Dalibor Svoboda (Karlovy vary)
Zdeněk Pavlíček (Králíky)
Ladislav Bárta
Zoltán Horváth
Peter (?) Udvary
desátník Farkaš (nebo Fazekáš) - maďar
Elemír Kostzur (Elo, maďar) - řidič Tatry 805, náš půlročák
Josef Hanzel (z Horního Slavkova)
Vojín Komorník (byl tam asi 6 let)
Miroslav Raus (od Velkého Krtíše)
Julius Gašpar (od Velkého Krtíše)
Hynek Odstrčil (podzim 83 až podzim 84)
Imrich Bugár (jaro 1985 až jaro 1987)
Kováčik
Zdeněk Majer (jaro 1983 až jaro 1985)
Imrich Macejko
Vladimír Václavík (Vlado)
Komárek
Koziel
Radek Šoška - absolvent
Bodnár - absolvent
Štrbák - absolvent
Bazgier
Ladislav Kádner (tankista)
Dlouhý (tankista)
Matoga (tankista, chodil s Ivetou Bartošovou do školy)
Stanislav Vařeka - spojař
vojín Mihnák (Michnák) byl převelen asi z Terezína, byl z východního Slovenska
Čonka (1. DO) - malý, divoký, jako mazák učil Petra Pávka sundávat rydlo z kanonu
Jan Baláž jaro 85-87 VÚ 8228 a 3607 řidič Praga V3S velitelská baterie
Mirek Pávek
Jan Santdner
Viktor Štěpnička sloužil v roce 1985-87 v kuchyni a pak na vézetce
Eugen Szabo absolvoval KŘK na jaře 1983 a potom vozil pplk. Šustra na UAZu, pak byl převelen do Pardubic do VÚ 8228
Petr Šafář
Jiří Nový (podzim 1983 až podzim 1985) z Plzně dělal zapisovatele na štábu divize

Jména vojáků z povolání:
pplk. František Horák (Rámus)
kpt. Ivan Prchal (původně ppor.)
npor. Kadlec
mjr. Vladimír Lavička (říkalo se mu Lavson, Láďa nebo táta) - od listopadu 1984 zástupce velitele útvaru
npor. Kuděla
npor. Pastor
ppor. Pastorek
plk. Miloslav Šustr - velitel divize
mjr. Jaroslav Pospíšil
mjr. Ing. Vladimír Slovák - velitel útvar v roce 1984
pplk. Ing. František Rolf - od listopadu 1984 velitel útvaru (později zástupce velitele divize)
mjr. Ing. Sháněl - zástupce velitele útvaru v roce 1984
kpt. Ing. Zdeněk Všetečka (později mjr.) - náčelník štábu v roce 1984
kpt. Felcman - náčelník topo
mjr. Pavel Exler (Exner?) - kontrarozvědka
pplk Resler
gmjr. Roule
por. Pavel Čermák - velitel BzPz (baterie zvukoměrného průzkumu, "zvučka")
mjr. Čermák (Kotel)
pplk. Šipoš - velitel útvaru 3607
kpt. Mlejnek - náčelník přes proviant
npor. Veigl
kpt. Daniel Pala (Palo?), později mjr.
kpt. František Komůrka - tělocvikář - pohodový lampasák
kpt. MUDr. Miroslav Malina - náčelník zdravotnické služby
kpt. Rumlena - politruk
nrtm. Gyen
mjr. Varga - náčelník autoparku
kpt. Průcha - náčelník autoslužby
kpt. Šponar
rtm. Popper
npor. Vladimír Fikejs
npor. Pavelek (nebo Pavelec?) - 2. rota - minomety
kpt. Pleva - chemik
mjr. Bartoš
mjr. Karel Weigl (Waigel?)
kpt. Ladislav Pavlovič
kpt. Vladimír Koňušík (již několik let nežije)
npor. Zdeněk Koval (byl nějaký čas velitel 1. DO)
kpt. Karel Chromec (již několik let nežije)
prap. Miroslav Vrba - výstrojní sklad
kpt. Šimek - výstrojní sklad
kpt. Kovařík (Blexa)
mjr. Popovič - štáb (odešel pak s plk. Šustrem do Pardubic)
kpt. Ruml (již nežije)
npor. Snítilý (autopark)
pplk. Španko
Bartoš - výkonný praporčík
npor. Porubský
Pizur
por. Bátrla - RTZ
kpt. Paško
Zdeněk Dostálek - ošetřovna
kpt. Vladimír Fabián
kpt. Dušan Lacko
por. Maule
kpt. Lainz
npor Bartěja (nebo Bartéja)
ppor. Slováček
por. Teplý
rtm. Kuník
kpt. Kodet
por. Miroslav Máslo
rtn. Roman Hindrák - výkonný praporčík pod mjr. Lavičkou (od podzimu 1982)
rtm. Bělohlávek - výkonný praporčík pod mjr. Lavičkou do roku 1984

Různé vzpomínky a příhody:
Protože délka textu článku je omezena na 40000 znaků, musel jsem vzpomínky a příhody přesunout do nového článku sem: http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/1303/ruzne-vzpominky-a-prihody

Podvalník P-50

7. ledna 2013 v 22:49 | Miloš |  Vojenská technika
Těžký podvalník P-50 je určen k rychlé přepravě pásové a kolové techniky a jiného materiálu do hmotnosti 63 tun. V nouzovém případě až 80 tun, maximální rychlost však může činit 10 km/h. Je řešen pro jízdu v soupravě s tahačem po komunikacích I. až III. třídy, po cestách se zpevněným povrchem a po únosném terénu bez vnějších nerovností a překážek. Při nakládání najíždí stroj na plošinu podvalníku po sklopných nájezdových klínech buď vlastní motorickou silou, nebo (v nepojízdného stavu) jsou na ni vytahovány pomocí lan navijáku tažného vozidla. V kopcovitém terénu nebo k zajištění bezpečné přepravy za nepříznivých povětrnostních podmínek je možné použít druhé vozidlo jako tlačné a brzdné.
Podvalník je pětinápravový přívěs s rovnou ložní plošinovou plochou. Skládá se z rámu s plošinou a nájezdovými můstky, náprav s vozidlovými koly, brzdové soustavy, řízení a elektroinstalace.
V Žamberku tento podvalník sloužil k přepravování samohybné houfnice 2S7 Pion a minometu 2S4 Tulpan.


Technické údaje:
Celková délka (včetně oje): 10 715 mm
Celková výška: 1 420 mm
Výška ložné plochy: 1 000 mm
Celková šířka: 3 100 mm
Délka ložné plochy: 6 200 mm
Šířka ložné plochy: 3 100 mm
Počet kol: 40
Pohotovostní hmotnost: 16 tun
Užitečné zatížení: 50 tun, max. 63 tun
Maximální povolená rychlost: 40 km/h
Výrobce: Transporta Chrudim

Samohybný kanón 2S7 PION

6. ledna 2013 v 20:21 |  Vojenská technika
V Sovětském svazu měli vojenští oficíři zálibu ve velkých věcech. A tak sovětská armáda v době studené války disponovala několika zbraněmi, které byly v něčem nej. Patřil k nim i velmi utajovaný kanon 2S7 Pion.


K nejvýkonnějším pozemním dělostřeleckým systémům studené války patřil bezesporu sovětský samohybný dělostřelecký systém SO-203, známější pod označením 2S7 Pion (v překladu pivoňka). Pivoňky se v řadách dělostřeleckých útvarů sovětské armády objevily poprvé v roce 1975 a záhy je do výzbroje dostaly i sovětské jednotky rozmístěné v NDR. Primárně byly určeny k ničení živé síly protivníka, stejně tak i důležitých objektů i uskupení nepřátelské techniky. Mohly být použity proti bodovým cílům i rozsáhlejšímu území, protože pro ně existovala jak konveční dělostřelecká munice, tak jaderná i chemická. Proto také patřily piony k velmi utajovaným zbraním.

Dvanáct kusů měla ve výzbroji i Československá lidová armáda, ta je získala v roce 1985 a byly umístěny v žamberské posádce. Záhy po změně politické situace a rozpuštění Varšavské smlouvy se však československé piony odebraly do muzeí. V rámci Varšavské smlouvy měla tyto kanony ve svém stavu již jen polská armáda, celkem 8 kusů, které ukončily svou kariéru až v roce 2006. Celkem vzniklo něco přes tisíc pionů, několik desítek kusů ještě slouží v armádách států vzniklých z bývalého Sovětského svazu.

2S7 Pion je samohybný těžký dělostřelecký systém, který disponuje kanonem 2A44 ráže 203 mm s automatickým nabíjením. Ten je při střelbě zapřen speciální radlicí a jeho stabilizaci pomáhají i polohovatelná zadní napínací kola povozku, která se spouštějí na zem. S konvečními projektilem, jenž vážil 110 kg, pion dostřelil do vzdálenosti 37,5 km, náboj s pomocným raketovým motorem pak dokázal zasáhnout cíl vzdálený 47,5 km. Přestože byl kanon vybaven automatickým nabíjením, kadence činila jen 2 výstřely za minutu. Ovšem, i když šlo o mohutnou zbraň, přechod z pochodové do bojové konfigurace trval jen 6 minut a po odpálení projektilu mohl pion odjet už během 3 až 5 minut. Z palebného postavení tedy dokázal zmizet dřív, než vystřelený projektil dopadl na cíl.

Díky mohutnosti a váze projektilů pion vezl v bočních schránkách jen čtyři kusy, další pak převážela muniční vozidla. Zajímavostí bylo, že pion disponoval palebným alarmem. Tlak i hluk při výstřelu mohly obsluze způsobit újmu, proto několik sekund před výstřelem vždy zazněl dobře slyšitelný opakovaný varující tón. Díky filtroventilačnímu zařízení byla osádka chráněna před účinky zbraní hromadného ničení. Na střeše kabiny jsou umístěny periskopy pro výhled vpřed a částečně i do stran.

Posádku pionu tvořilo 7 mužů, dalších sedm pak příslušelo k muničnímu vozidlu. Kabina byla pancéřovaná a odolávala střelám ručních palných zbraní a střepinám z dělostřeleckých granátů. Základ podvozku pocházel z tanku T-80, hnací ústrojí pak pro změnu z T-72. Za kabinou se nacházel motor spojený s hnacími koly podvozku, šlo o turbodieselový dvanáctiválec V-46-I o výkonu 575 kW, vedle něj tam byl ještě menší čtyřválcový diesel pohánějící hydraulický systém kanonu.

Dynamická ukázka samohybného děla 2S7 PION na akci BAHNA 2012 pořádanou Nadací pozemního vojska AČR: http://www.youtube.com/watch?v=zpKTe77K5N4

Technicko - taktická data
Bojová hmotnost: 46 500 kg
Délka: 13 100 mm
Šířka: 3 338 mm
Výška: 3 000 mm
Délka hlavně: 11 240 mm
Maximální rychlost: 58 km/h
Dojezd: 675 km
Brodivost: 1 200 mm
Výzbroj: kanon 2A44 ráže 203 mm
Počáteční rychlost střely: 960 m/s
Rozsah náměru: 0 - 60°
Rozsah odměru: ±30°

Dělo M-46 ráže 130 mm

6. ledna 2013 v 14:23 | Miloš |  Vojenská technika
130 mm kanón M-46 je určen k boji s nepřátelským dělostřelectvem, s tanky, k ničení obranných objektů a jiných odolných objektů polního typu, Kanón se přepravuje v závěsu za těžkými terénními tahači.


Hlavní technické údaje:
Ráže: 130 mm
Největší počáteční rychlost střely: 930 m/s
Max. dostřel: 27150 m
Max. náměr: 45°
Délka kanónu: v pochodové poloze 11,73 m
Délka hlavně: 7,6 m
Délka zákluzu: 1,25 m
Šířka kanónu: 2,45 m v pochodové poloze
Výška kanónu: 2,55 m v pochodové poloze
Hmotnost kanónu: v bojové poloze 7700 kg, v pochodové poloze 8450 kg
Počet obsluhy: 9 osob
Hmotnost náboje: 33,4 kg
Rychlost palby: 6 nábojů za minutu
Náboje: tříštivé granáty, náboje s raketovým pohonem, kouřové, osvětlovací a protipancéřové

Jedná se o polní dělo, vyznačující se dlouhou, štíhlou věží s cylindrickou perforovanou úsťovou brzdou a hydropneumatickým tlumičem nacházejícím se pod a nad hlavní. Dělo má ruční ovládání, používá dělenou munici a je vybaveno aktivním nebo pasivním zaměřovačem. Samotná zbraň je umístěna na jednonápravovém podvozku, při přepravě je vybavena druhou pomocnou nápravou. Obsluha je chráněna pouze zepředu čelním štítem o tloušťce 7 mm.
Velkou předností zbraně je možnost nepřímé střelby na velkou vzdálenost (až 27,5 km) s velkou úsťovou rychlostí. Má také velmi dobrý účinek při přímé protitankové střelbě. Dělo bylo poprvé předvedeno veřejnosti v květnu 1954 a v NATO bylo známé jako M1954. Od roku 1978, po zavedení do výzbroje dalších děl schopných střílet jadernou munici bylo dělo postupně vyřazováno a prodávané do dalších zemí. Dělo bylo vyráběno i v Číně pod označením Type 59.

Tatra 813 8x8 kolos

6. ledna 2013 v 14:01 | Miloš |  Vojenská technika
Tatra 813 je speciální těžký terénní nákladní automobil, vyráběný v letech 1967 až 1982 v tehdejším Československu. Základním představitelem této typové řady je především vojenská verze 8x8 kolos, která je schopná tahat přívěsy až do celkové hmotnosti 100 tun. Vyráběly se však i civilní verze 6x6, případně 4x4.


Podvozek a řízení
Základ vozidel tvoří pro Tatru typický podvozek Tatra - concept s centrální nosnou rourou. Odpružení je vpředu i vzadu listovými péry.
Kvůli snížení namáhání celého pohonného systému jsou vozy vybaveny kolovými redukcemi. Celý podvozek skrývá celkem 7 čelních diferenciálů. U této typové řady výrobce používal výhradně jednomontáž pneumatik na všech nápravách. U verze 8x8 kolos nejde vypínat pohon předních náprav. Díky tomu je vozidlo schopno překonat příkop široký až 1,5 metru, může zdolávat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů a jezdit s bočním náklonem až 30°. Tyto parametry nepřekonal žádný ze současníků, dokonce ani následující model T815.
Každé vozidlo vyrobené pro armádu bylo vybaveno centrálním dofukováním pneumatik, které může pracovat i za jízdy. Dofukování ovládá řidič z kabiny otevřením ventilu pro každé kolo. Centrální dofukování má svůj význam při jízdě v těžkém terénu, kde se často mění povrch, ale zejména v boji, když dojde k průstřelům pneumatik. V tom případě je možno pokračovat v jízdě a není potřeba měnit ihned celé kolo. Kompresor centrálního dofukování zvládá každé kolo při maximálním průstřelu 12 nábojů z nepřátelského samopalu ještě dofukovat, aniž by začala pneumatika zmenšovat objem. Řízení, které zabezpečuje natáčení obou předních náprav a je vybaveno kapalinovým posilovačem.

Pohonná jednotka
Pohonnou jednotkou je naftový, vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec s přímým vstřikem paliva. Vrtání 120 mm, zdvih 130 mm, celkový objem válců 17 640 cm3. Maximální výkon je 190 kW (260 koní). Ventilový rozvod je typu OHV s jednou vačkovou hřídelí pro všechny válce. Maximální kroutící moment je 990,5 Nm při 1 300 otáčkách za minutu. Základní spotřeba se pohybuje okolo 44 litrů nafty na 100 km. Chlazení zabezpečuje jeden ventilátor, který je schopen ochladit motor i při plném zatížení. Činnost ventilátoru je ovládána kapalinovou spojkou, která společně s termostatem řídí otáčky ventilátoru. Aby bylo možno motor nastartovat i při velmi nízkých teplotách, je vybaven dvěma startéry a motor je možno před startem nahřívat i nezávislým naftovým topením.

Spojka a převodovka
Spojka je trojkotoučová s posilovačem, aby se zmenšila síla potřebná k sešlápnutí pedálu. Motor s převodovkou je spojen kloubovou hřídelí se spojkou. Převodovka je pětistupňová, druhý až pátý převodový stupeň je jištěn tzv. blokovanou synchronizací a navíc je vybavena dvoustupňovým předřazeným převodem, takže celkový počet převodových stupňů je deset. Přídavná převodovka se ovládá elektropneumaticky s předvoličem na řadicí páce.

Brzdy
Provozní brzdy jsou bubnové, vzduchotlaké, umístěné v kolech. Brzdový systém je tvořen třemi nezávislými okruhy: okruhem předních, zadních náprav a okruhem brzd přívěsu. Bubnová parkovací brzda je umístěna na přídavné převodovce. Vozidlo je vybaveno i odlehčovací motorovou brzdou.

Kabina
Do kabiny se vejde sedm osob včetně řidiče. Mezi předními sedadly je umístěn motor, který je tepelně a zvukově izolován. Kabina je vybavena nezávislým naftovým topením. Ve střeše je jeden nebo dva kruhové průlezy.

Celkem bylo vyrobeno 11 751 vozů tohoto typu. Vozy T 813 byly úspěšně vyváženy například do bývalé NDR, Rumunska a Indie.

Orlické kasárny Žamberk

5. ledna 2013 v 0:48 | Miloš |  O Orlických kasárnách
Orlické kasárny Žamberk nebo též Orlická kasárna Žamberk, bývalý Vojenský útvar (VÚ) 3607 Žamberk jsou soustava budov v Žamberku.

Ve 20. letech 20. století tehdejší radní Žamberka usilovali o umístění vojenské posádky, aby se tím zvýšila prestiž okresního města. První posádka měla provizorní dřevěné budovy a cvičiště v cípu mezi Lukavskou ulicí a ulicí 28. října. Protože tyto prostory nevyhovovaly, začalo se brzy jednat o výstavbě kasáren.

Kasárny tak byly nakonec postaveny v městské části nazývané "Na skalách", na vyvýšeném místě nad řekou Divoká Orlice.
Stavba započala v roce 1930 a již v září r.1933 byla uvedena do řádného provozu. Objekt kasáren v té době měl tvar pravidelného rovnostranného pětiúhelníku, který vydržel až do r. 1965. Kasárny sloužily pro potřeby vojenských posádek umístěných v Žamberku.

V roce 1951 zde byla zřízena poddůstojnická škola žen, které zde zahájily svůj výcvik. Jednalo se o Školu pozemních specialistů letectva. O tomto období vyšla v roce 1997 knížka "Děvčata v modrém". Z ní je právě převzat plánek z roku 1954.


Objekt kasáren v roce 1965 v důsledku redislokace nových vojsk v posádce prošel prvními významnými stavebními úpravami autoparku. V rámci těchto změn byla do Žamberka v roce 1963 umístěna jednotka raketového vojska a dělostřelectva, která se v roce 1974 přestěhovala do nedalekého Kostelce nad Orlicí.


V posádce Žamberk vznikla dne 1.9.1974 7. dělostřelecká divize.
Velitelství divize kromě velitelské baterie a dopravní roty podléhala nově vytvořená 71. kanonová dělostřelecká brigáda VÚ 3607 dislokovaná v Žamberku. Brigáda byla původně tvořena 2 oddíly 122 mm kanonů vz. 31/37 a 2 oddíly 152 mm kanonových houfnic vz. 37.

V roce 1976 se uskutečnilo přezbrojení brigády na 130 mm kanon.

V dubnu 1984 došlo k přemístění velitelství divize do posádky Pardubice.

V září 1984 se v posádce Žamberk vytvořil 17. dělostřelecký oddíl, disponující 203 mm samohybným kanonem Pion a 240 mm samohybnými minomety Tjulpan.

V létech 1986 až 1991 došlo k budovatelskému rozmachu objektu - na místě bývalého cvičiště za kasárnami na vrcholku kopce byl vystavěn nový autopark sloužící k uložení nedotknutelných zásob. Tím objekt prošel druhou stavební změnou do dnešní podoby. Stavbu zahájily Vojenské stavby v místě bývalého cvičiště za autoparkem (za odstavnou plochou 1. DO). Stavba byla prováděna pomocí vojáků základní služby, jako stavební jednotka byl vyčleněn 1. DO, kterému sice velel kpt. Prchal, ale stavební jednotky měl na starosti pplk. Horák. Takže oddíl méně cvičil a více stavěl. V té době se také kasárny rozdělily na objekt A - původní kasárna (štáb, ubytovny, sklady výstroje, správa budov), B - autopark, dílny a sklady NZ a C - někdy též nový autopark, ale hlavně sklady NZ. Na podzim roku 1989 se do nových hal stěhovala technika zpět z Pardubic, kam byly v roce 1984 sklady NZ ze Žamberka odstěhovány, dále z Týniště nad Orlicí z muničních skladů a také ze skladů v autoparku. Výstavba autoparku pokračovala i v roce 1990, kdy byla zahájena výstavba ESO přístřešků a také terénní úpravy. V roce 1991 bylo vše dostavěno a předáno k plnému užívání. Dostavěl se psinec (v současnosti Psí útulek Žamberk, hned vedle objektu C - viz foto Nové sklady - letecký pohled) a hlídání techniky bylo svěřeno psům, což ulevilo vojákům vykonávající základní službu. Kolem celého objektu se postavila signální stěna. Mnozí se pozastavují nad vysokými stožáry nad celou částí C, které vypadají jako stožáry pro osvětlení. Jedná se ale o tzv. jiskřiště - ochranu proti bleskům, neboť v halách měla být skladována munice. Laicky řečeno jsou to hromosvody. Více fotografií najdete zde - http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/galerie/kasarny-nyni#


1 = objekt A, 2 = objekt B a 3 = objekt C

Velitelství 7. dělostřelecké divize i jí podřízeny útvary zanikly 31.10.1991. Ve velení divize se postupně vystřídali: plk. Ladislav Romaňák (1974 až 1976), plk. Ján Duchoň (1976 až 1983), plk. Miloslav Šustr (1983 až 1986), plk. Dušan Lukáčik (1986 až 1988) a plk. Jan Šťastný (1988 až 1991).

V roce 1991 byla ustanovena nová struktura posádky, která k počátku roku 1992 byla plně funkční a zahrnovala samostatný dělostřelecký oddíl velké mohutnosti, protitankový oddíl a byl vytvořen posádkový spojovací uzel.

K 1. 4. 1994 se první dva jmenované útvary přetransformovaly ve 46. dělostřelecký oddíl 4.brigády rychlého nasazení, jejíž velení sídlilo v posádce Havlíčkův Brod.

Působení této významné jednotky v Žamberku nemělo dlouhého trvání. Již k 1. 7. 1997 po předcházející několikáté reorganizaci AČR ukončil činnost v Žamberku 46. DO a jednotka byla přestěhována do Pardubic. Z Pardubic naopak přišla 2. dělostřelecká brigáda, která se přetransformovala z bývalé 7. dělostřelecké divize (VÚ 8228) v dělostřelecké mobilizační sklady nedotknutelných zásob. Tyto sklady zde pod různými názvy v souvislosti s opakovanými reorganizacemi armády zůstaly a sloužily až do roku 2003, kdy došlo k postupnému útlumu činnosti armády v Žamberku a sklady byly zrušeny.

Divize, která v roce 1974 v Žamberku začínala tam také po téměř 30 letech v roce 2004 skončila. Poté byl objekt zcela vyklizen a v listopadu 2004 majetkově převeden na Město Žamberk, které celý objekt fyzicky převzalo k 31.lednu 2005.

Po zrušení kasáren Město Žamberk vybudovalo nové komunikace a kasárny začalo v roce 2005 rozprodávat po částech soukromým subjektům. Objekt C byl v roce 2005 prodán společnosti Jamall, která využila objemově velkých, relativně nových prostor pro sklady nábytku a sídlí zde doposud.

GPS: 50°5'30.148"N, 16°27'17.238"E
Letecká mapa z roku 2003, kdy ještě stály všechny budovy: http://mapy.cz/s/6nzV
Letecká mapa z roku 2012: http://mapy.cz/s/6nA2
Letecká mapa Google: http://goo.gl/maps/OsszO
Virtuální procházka okolo kasáren (posun po silnici šipkou nahoru): http://goo.gl/maps/ywIs9

Zde můžete porovnat rozdíly mezi rokem 2003 (nahoře) a 2012 (dole):

Kam dál

Žamberk náměstí webcam - webová online kamera: http://kamery.ttnet.cz/online.php?cam=zbknam&online=1